V knize se setkáváme se Stellou, Hope a Hughem. Všechny tři hlavní postavy spojuje smrt. Ne snad smrt konkrétní společné osoby, ale smrt jako taková. Faktický stav odchodu z tohoto světa. Kniha je v podstatě celá o smrti. Je smutná a krásná zároveň. Celou knihou nás navíc provází Stelliny dopisy, které píše při svých nočních službách za své pacienty. U nejednoho se mi chtělo plakat. Přesto ty dopisy nejsou nijak nepříjemně depresivní, naopak. Jsou krásné.
Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři.
U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila.
Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme.
Prostřednictvím Stelliných dopisů nám autorka sděluje, jak moc je pro umírající důležité, urovnat, vyjasnit a uzavřít všechny záležitosti, které třeba dosud odkládali, či marně k tomu sbírali odvahu. A ne vždy to lze tváří v tvář, proto je pro ně sepsání dopisu ochotnou zdravotní sestřičkou poslední a jedinou možností, jak svým blízkým sdělit, co měli na konci své životní cesty na srdci.
Knihu Všichni jsme utkáni z hvězd rozhodně doporučuji k přečtení. Je to velmi silný příběh, vlastně tři příběhy. A další sepsané ve Stelliných dopisech jako bonus. Všechny dopisy mají svůj font, aby byly odlišeny od jednotlivých kapitol.
Děj knihy je vyprávěn střídavě všemi třemi hlavními postavami v první osobě. Rozhodně však nepocítíte žádný zmatek. Velké plus ode mne dostává grafické zpracování knihy i povedená obálka.
Přečtěte si knihu a věřte, že ještě dlouho po dočtení vás myšlenky na ni budou provázet.
Recenze
Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři.
U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila.
Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme.
Prostřednictvím Stelliných dopisů nám autorka sděluje, jak moc je pro umírající důležité, urovnat, vyjasnit a uzavřít všechny záležitosti, které třeba dosud odkládali, či marně k tomu sbírali odvahu. A ne vždy to lze tváří v tvář, proto je pro ně sepsání dopisu ochotnou zdravotní sestřičkou poslední a jedinou možností, jak svým blízkým sdělit, co měli na konci své životní cesty na srdci.
Knihu Všichni jsme utkáni z hvězd rozhodně doporučuji k přečtení. Je to velmi silný příběh, vlastně tři příběhy. A další sepsané ve Stelliných dopisech jako bonus. Všechny dopisy mají svůj font, aby byly odlišeny od jednotlivých kapitol.
Děj knihy je vyprávěn střídavě všemi třemi hlavními postavami v první osobě. Rozhodně však nepocítíte žádný zmatek. Velké plus ode mne dostává grafické zpracování knihy i povedená obálka.
Přečtěte si knihu a věřte, že ještě dlouho po dočtení vás myšlenky na ni budou provázet.
Kniha se opět zabývá životními tématy. Jde o lásku, mezilidské vztahy, nejrůznější problémy a krize a také o smrt. Jak jsem si všimla, autorka očividně ráda píše o životě a polemizuje o něm a ani tady to není žádnou výjimkou. Proto když knihu čtete, máte neustále pocit, že se vám snaží něco říct, dávat rady a především otevřít oči. Nikdo z nás tu nebude na věky, takže bychom podle toho měli jednat.
V knize vystupuje hned několik postav, které se zapojují do hlavního vyprávění. Jejich pohledy jsou vedeny jako jednotlivé kapitoly, díky kterým se střídají. Mezi tím jsou stránky proloženy napsanými dopisy, ve kterých se jejich pisatelé s někým loučí. Jedna z postav totiž pracuje v hospicu, a i když to není místo, kam nutně lidé skončí na konci své cesty, spousta z nich se uzdraví a vrátí se do života, tak přece ne každému se to povede. A Stella prostřednictvím psaní dopisů, dává poslední sbohem jejich rodinám. Ne všechny tyto dopisy souvisí s hlavními postavami, některé jen slouží jako výplň, ale některé jsou důležité...
Příběh to byl opravdu výborný, protože se týkal lidské existence a všech jejich spletitostí. V dobrém i zlém. Myslím, že je autorčiným záměrem, aby svými knihami posílala lidem určitá poselství, která jim chce sdělit. Otevřít všem oči a poukázat na nějaké maličkosti. V tomhle ohledu to umí opravdu výborně. Navíc je dokonalým mistrem, jak knihu natahovat do nekonečna a přesto jste za každou stránku rádi. A pak přijde konec, kterým to najednou uzavře a máte pocit, že to bylo moc rychlé a rádi byste ještě pokračovali.
Začínám nabývat dojmu, že tahle autorka bude můj oblíbenec. Občas si potřebuji odpočinout od všech těch smyšlených fantasy příběhů či sci-fi dobrodružství a tyhle životní příběhy, které nám servíruje se vším všudy, jsou ideální. A jsem za to ráda. Poučím se, získám jiný pohled. Přečtu si něco o vážných tématech, zírám na tu otevřenost v rozhovorech mezi postavami, směju se nad vtipnými chvilkami... Nejsou to žádné moderní milostné romány, žádní otravní puberťáci a jejich nepochopené životy a podobně. Už se těším, až vyzkouším další knihu :-)