Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
Kdo zdědí novou Zemi?
Poslední zbytky lidstva opouštějí umírající Zemi a zoufale hledají nový domov. Vydávají se na cestu podle starých hvězdných map svých předků a nalézají největší poklad minulosti terraformovanou planetu připravenou pro lidský život.
Ale v tomto novém Edenu není vše úplně v...
číst celé
Kdo zdědí novou Zemi?
Poslední zbytky lidstva opouštějí umírající Zemi a zoufale hledají nový domov. Vydávají se na cestu podle starých hvězdných map svých předků a nalézají největší poklad minulosti terraformovanou planetu připravenou pro lidský život.
Ale v tomto novém Edenu není vše úplně v pořádku. Planeta nečeká na lidstvo prázdná a čistá. Její noví vládcové ji z bezpečného přístavu proměnili na nejhorší můru lidstva. Blíží se nevyhnutelný střet dvou civilizací a stejně nevyhnutelný boj o přežití. Osud lidstva je na vážkách. Kdo je skutečným dědicem nové Země?
schovat popis
- Nakladatel: Triton
- Kód:
- Rok vydání: 2018
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Pevná s přebalem
- Počet stran: 408
- Šířka balení: 15.6 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 4 cm
- Váha balení: 622 g
Recenze
Kniha má dvě dějové linie: lidi a pavouky. Pavouci jsou rozhodně zajímavější. Sledujeme jejich postupný vývoj. Od drobných predátorů, přes průzkumné výpravy do dalekých krajů, přes válku s mravenci až po snahy pavoučích samečků o emancipaci. Velmi zajímavý pohled na to, jak by se mohl vyvíjet nějaký jiný inteligentní druh na jiné planetě.
A oni se nakonec vyvinuli v něco lepšího, než jsme my. A nakonec udělali lepšími i nás.
Letos vyšlo několik skvělých SF titulů, o kterých bych přísahal, že patří na seznam Hugo, a tohle je další z nich. Aurora od Kima Stanleyho Robinsona byla jednou z nich, stejně jako Knihovna na hoře Char od Scotta Hawkinse, ale kdybych měl rozebrat jednotlivé zásluhy každého z nich, možná bych skončil u toho, že si to tenhle zaslouží nejvíc. Co se týče čisté SF, dosahuje vrcholů, co se týče nápadů, zapamatovatelných postav, zkoumání a poselství, i když to poselství rozhodně není zřejmé až do konce.
Obsahově přistupují Děti času k zápletce ze široka, tak aby jednotlivé peripetie logicky vedly hrdiny tam, kam je třeba. Každá z kapitol je proto dílčím kouskem sám o sobě, mířící s jasným cílem k famóznímu finále. Řemeslně moc pěkná a čistá práce. Co se přitom Adrianu Tchaikovskému upřít nedá, je jeho neodbytná láska ke členovcům. On s nimi prostě nedá pokoj. Ovšem na rozdíl od jeho fantasy série Stíny vědoucích, tady jsou strany konfliktu rozestavěny maličko jinak, avšak neméně originálně. A tak dle očekávání spisovatel nejvíc exceluje v momentech, kdy dojde na popisy života mimozemské kultury, vytvořené za nepředstavitelných podmínek. V tomhle ohledu mi to hodně připomnělo knihu Vernora Vingeho Oheň nad Hlubinou, jen notně exotičtější a divočejší.