Fascinující space opera z diplomatických kruhů daleké galaxie
Velvyslankyně Mahit Dzmare po příjezdu do centra mezihvězdné Teixkalánské říše zjistí, že její předchůdce, dřívější velvyslanec malé, ale vášnivě nezávislé těžební stanice, je mrtev. Nikdo však nechce přiznat, že jeho smrt nebyla...
číst celé
Fascinující space opera z diplomatických kruhů daleké galaxie
Velvyslankyně Mahit Dzmare po příjezdu do centra mezihvězdné Teixkalánské říše zjistí, že její předchůdce, dřívější velvyslanec malé, ale vášnivě nezávislé těžební stanice, je mrtev. Nikdo však nechce přiznat, že jeho smrt nebyla náhodná — ani to, že v období nestability, jež nejvyšší patra císařského dvora nedávno zachvátila, může být Mahit další na řadě.
Mahit musí zjistit, kdo za vraždou stojí, ochránit svou stanici před teixkalánskou dravou rozpínavostí a sama vyváznout živá. Manévruje přitom cizí kulturou, která nabízí až příliš mnoho svodů, rozehrává vlastní intriky a skrývá nebezpečné technické tajemství, které může předznamenat zánik stanice a jejího způsobu života — nebo ji zachránit před zničením.
schovat popis
Recenze
Jako hlavní hrdinka Mahit jsem se snažila v úžasu vstřebat jedinečnost říše, střet různých kultur, strasti a slasti poznávání nového a odlišného. Zejména to, že politika a intriky s ní spjaté, ztělesněná surovost a ohlazované ostré hrany, se v Říši pojí s něčím tak vzletným, jako jsou básně. Pár slovy může člověk vyjádřit svůj politický postroj, kritizovat současné dění. Poezie a politika, dvě odlišné věci a zde spojené.
Líbilo se mi budování mezilidských vztahů, zejména Mahit a Trojí Posidonie. Bylo to přirozené a dynamika těch dvou byla skvělá.
Celé to "lidé" a "ne-lidé barbaři" se mohlo zvrtnout úplně jiným směrem a já jsem ráda, že tomu tak nebylo. Jsem zvědavá na druhý díl, snad vyjde brzy :)
Autorka nám naservírovala úžasnou osobitou hrdinku, která jakožto velvyslankyně vstupuje do krásné poetické říše. Říše která uchovává v paměti všechno od starých špatných básní, přes tajemné zvyky, až po mrtvoly... říše, kterou si zamiluje a která nezastavitelně natahuje pařáty po jejím domově.
Zde nám nastává dilema, hrdinka samozřejmě touží zachránit domov a je pro to ochotná udělat cokoli. Ale zároveň se stará všedními lidskými pocity, jako například jaké to je být sám obklopen cizím jazykem, cizími lidmi a zvyky.
Jak se vyrovnat s pocity zrazení, když říšská literatura slibovala hromadu, obřadu a velkolepých gest, zatímco skutečnost přináší jen rychle odbytí povinnosti.
A jazyk a nikdy mě nenapadlo, že knížka může být zajímavá každým slovem, které je zapsáno... jakoby ani jedno, nebylo navíc a člověk se musel soustředit, neustále, protože každým okamžikem jste mohli přijít o drobnosti, které jakoby přímo vykreslovali podstatu říše... Světa... Knihy.
Děkujeme nakladateli za poskytnutí výtisku k recenzi.