ÚRYVEK Z KNIHY… Čas zoufale pomalu ubíhal.Podobalo se to nekonečnu: první noc, pak celý den, další den, další noc. Až třetího dne zareagovali na to, co tak nutně potřebovali a toužili slyšet: „Postenkette abziehn!“ Vnější okruh esesáckých stráží se začal stahovat… Teprve pak, 10. dubna 1944 v devět hodin večer, přikročili Vrba a Wetzler k dalšímu bodu svého plánu, jímž bylo odstraňování prkenného „stropu“ jejich úkrytu. Nebylo to snadné a v jedné chvíli jim přišla na mysl nepěkná představa, že skrýš se stane i jejich hrobem.\nNevzdávali se.\nZnovu a  znovu se snažili „stropem“ pohnout, milimetr po milimetru, až konečně vznikla úzká mezera, kam bylo možno vklínit prsty. Opět napnuli všechny síly a překážka náhle povolila. Pohlédli vzhůru a nad nimi se v plné kráse ukázala jarní obloha plná hvězd. Bylo chladno, foukal ostrý studený vítr – a vpravo, nedaleko od nich, se zvedal k nebi kouř z komínů obou krematorií. Další stovky či tisíce lidských bytostí už tudíž měly za sebou svou poslední cestu… Poté, co oba uprchlíci vylezli ze skrýše, z nadhledu té vysoké hromady prken je skoro až ohromil rozsah strašidelného prostředí, v němž byli až do těchto chvil nuceni žít a odkud se z vlastní vůle rozhodli stůj co stůj odejít. Tisíce elektrických lamp zářilo podél plotu z ostnatých drátů: bylo to, řečeno bez nadsázky, ostře nasvícené peklo…\n \nRoman Cílek (* 1937)Patří k nejzkušenějším autorům v žánru objevné a tvůrčím způsobem pojaté literatury faktu. Rodák z Českých Budějovic, od školních let žije v Praze. Vydal několik desítek knih nejen literatury faktu, ale i dramaticky laděné beletrie, řada z nich získala významná ocenění, například Cenu Egona Ervína Kische, Cenu Miroslava Ivanova a Cenu Jiřího Marka. Některá jeho díla vyšla také v zahraničí, nebo posloužila jako předloha k fi lmovému zpracování. V současné době se podle Cílkovy knihy (Zabíjela, protože neuměla žít) natáčí fi lm o případu mnohonásobné vražedkyně Olgy Hepnarové.\nRoman Cílek je spoluzakladatelem a členem vedení dvou spisovatelských organizací: Klubu autorů literatury faktu a České sekce AIEP – mezinárodního sdružení autorů detektivního a dobrodružného žánru.V posledních letech se Roman Cílek stal kmenovým autorem Nakladatelství Epocha. Výsledkem této oboustranně podnětné spolupráce jsou knihy Mordcentrála X (2004), Krvavá předehra (2004), Každý, kdo unese oštěp… (2009). Autorská dvojice Miloslav Moulis († 2010) a Roman Cílek vytvořila pro Epochu ojedinělé dílo o nacistických koncentračních táborech s názvem Zapomeňte, že jste byli lidmi… (2005), která před nedávnem vyšla již ve druhém vydání (2012). Skoro až osudovou podobu má Cílkův tvůrčí vztah k edici Magnetka. Již v roce 1966 svým dílem Výstřely ve vile Edelweiss (zfilmováno pod názvem Výstřely v Mariánských Lázních – 1969) edici autorsky zahajoval. Poté, kdy v roce 2007 došlo k obnovení této edice spoluprací Nakladatelství Epocha a Pražské vydavatelské společnosti, znovu mu byla svazkem s názvem Agonie (2007) svěřena tato vstupní role. Následovaly pak spoluautorské tituly s Miloslavem Moulisem: 100 hodin, kdy umírala republika (2009) a Útěky z pekla (2010). V témže roce 2010 vyšla v této edici Cílkova kniha Já, Otto Skorzeny…! v roce 2015 pak Půjdu do pekla spokojen. Adolf Eichman: Životní dráha masového vraha.Miloslav Moulis (1921–2010)V roce 1940 byl zatčen gestapem a vězněn v káznicích a koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po osvobození pracoval jako novinář, ve Vojenském historickém archivu, v Kanceláři prezidenta republiky a v Čs. svazu bojovníků za svobodu, působil také ve vedení Klubu autorů literatury faktu. Vydal řadu knih věnovaných problematice odboje a druhé světové války, např.: To byl Buchenwald, Neviditelná fronta, Život plný nenávisti (s Dušanem Tomáškem), Sto dní na vrcholu moci, Vlaky do neznáma, Dokonáno jest… (s Romanem Cílkem). Prvního vydání knihy Útěky z pekla se však již nedožil.