Jedno ze známých děl, které jako mnoho jiných zpracovává tematiku druhé světové války, ale toto mapuje především život a boje partyzánů a ne příliš známé vyhlazení valašské obce Ploštiny, které se zakládá na reálných událostech. Vše vnímáme očima hlavního hrdiny, většina osudů má bohužel tragické vyústění. Engelchen jako jméno hlavního zla v této knize je úžasně vymyšleno, v překladu znamená andílek.
Muži se přidali k ostatním partyzánům, doprovázeli Rudou armádu horami a nakonec skončili na Vsetíně, kde vyháněli Němce. Za dobu strávenou v nemocnici se začal Voloďovi vracet do nohou život - mohl nakonec i chodit. Navštívil ho bratr Marty a řekl mu, že spáchala sebevraždu a chce, aby mu o ním vše pověděl - málo tomu rozuměl. Kniha končí rozloučením s doktorem Brázdou a hlavně Eliškou, kdy se Voloďa se slibem, že se vrátí, vydává hledat Engelchena, protože to byl on, kdo nesl vinu za vypálení Ploštiny.
Kniha Smrt si říká Engelchen je koncipována jako vyprávění a vzpomínky partyzána Volodi, který toho času leží v nemocnici ve Vsetíně s nehybnýma nohama. Při vyhánění Němců ze Vsetína dostal totiž zásah do zad. Byl přenesen svými soudruhy do sklepa, kde se setkal s panem Kroupou, který mu dal napít dobré pálenky - jako hrdinovi. Když ho potom vezl(i) do nemocnice, pyšnil se tím, že je to on, kdo tohoto hrdinu zachránil.
Recenze
Za dobu strávenou v nemocnici se začal Voloďovi vracet do nohou život - mohl nakonec i chodit. Navštívil ho bratr Marty a řekl mu, že spáchala sebevraždu a chce, aby mu o ním vše pověděl - málo tomu rozuměl. Kniha končí rozloučením s doktorem Brázdou a hlavně Eliškou, kdy se Voloďa se slibem, že se vrátí, vydává hledat Engelchena, protože to byl on, kdo nesl vinu za vypálení Ploštiny.