Tak jsem se konečně prokousala druhým dílem série a musím říct, že to bylo trošku náročnější. A ani ne tak kvůli ději, ale kvůli tomu, jak to autorka napsala, což mě docela zklamalo. Tak si to pojďme projít...
Kniha hezky navazuje na dění prvního dílu, ale i přesto na mě působí jen jako spojnice. Ohledně příběhu, pátrání a řešení dané situace, toho autorka píše na můj vkus poněkud málo. Sice se něco málo děje, ale funguje to spíše jen jako slepování celkového obrazu z drobků. Největší zvrat přichází až na posledních stránkách.
Po celou dobu se totiž řeší především vztahy. A že těch komplikací je (ono i těch postav není zrovna málo, takže je se v čem šťourat). Já sice chápu, že se autorka snaží zavděčit trendu lgbt literatury, která je v poslední době hrozně v módě, a jak jsem už v recenzi na Rudé svitky magie zmiňovala, já osobně proti tomu nic nemám, ale čeho je moc, toho je moc. Sice je fajn, že postavami homosexuálními či bisexuálními (dokonce jedna transgender) příběh ozvláštňuje a přidává tomu na realističnosti, ale nemůže to používat na každého druhého člověka. Těch postav je najednou nějak moc a působí to strašně uměle a téměř neuvěřitelně.**br**Kromě toho se však dočkáte nekonečných debat ohledně vztahů celkově, jak je kdo zamilovaný, jak u koho není opětovaná láska, nebo najednou vznikají nějaké trojúhelníky. A to nemluvě o desítkách náznaků. Pán stínů se prostě nějak zvrtnul a jediné, co si z knihy odnesete, tak neskutečné fňukání nad láskou, osudem a odepřenými možnostmi. V tomhle ohledu se trefí akorát do vkusu nějakým puberťákům, kteří ještě nad takovými tématy áchají a vzdychají. Já už bohužel ne. Po tolika letech, kdy autorka věnuje lovcům stínů své stránky, jsem čekala něco víc vývojově výš, propracovaného, dějového a míň láskobolného.
Důvod, proč mi čtení tak strašně trvalo je asi dostatečně vysvětleno v předchozích dvou odstavcích. Prostě to na mě celé tak působí, nemůžu si pomoct. U Paní půlnoci jsem si nebyla vědoma, že by se to až tak rozebíralo, alespoň ne v takovém množství, aby mi to lezlo na nervy. Bohužel ty drobty, co mi z obsahu zbyly mi ale nestačí na to, abych dala víc jak tři hvězdy. Autorka to totiž dost zabila i tím závěrem, kterým mi spíš vyrazila dech, paralyzovala mě a dokonce totálně naštvala. Sorry Cassandro, ale tahle ne...
Budu tedy doufat, že poslední díl se už zaměří hlavně na vyřešení všech problémů, kterých se nějak moc nabalilo. Očekávám, že i ta romantická linka bude stále v notné míře zabírat své místo, však zůstala i spousta otazníků nad dalším vývojem, ale měly by se řešit i jiné věci. Každopádně to snad neskončí tím, že bych měla sto chutí s knihou praštit. Stále doufám a udržuji si naivní nadšení...
Recenze
Jediné, co mě trochu zarazilo, byly tyhle 2 věty z popisu knihy: "Parabátai bojují bok po boku a stejně tak i umírají, ale nikdy se do sebe nesmějí zamilovat. Emma Carstairsová ví, že láska, kterou cítí ke svému parabátai Juliánu Blackthornovi, není jen zákonem zapovězená, ale mohla by je také oba zničit."
Ochranitelé, kteří mají za úkol někoho strážit se do sebe nemohou zamilovat...Extrémně mi to připomnělo Vampýrskou akademii a vztah Rose s Dimitrijem, ale tím samozřejmě nechci autorku obviňovat z plagiátorství, jen mi to přišlo trochu podobné :)
Také romantická stránka příběhu se mi líbila, bořila všechna možná klišé a tom, že dva chlapci musí vždy soutěžit proti sobě o ruku holky, tak to být vždy vůbec nemusí.
O konci ani nemluvím, určitě si nachystejte i pár kapesníků...
Doporučuji :D
Bylo to plné zajímavých zvratů. Líbilo se mi, že tam byl dej i z perspektivy jiných charakterů, ale některé charaktery neměli tolik prostoru.
Knizku doporučuji, má i hezkou obálku
5/5
Nechyběl tomu ani velký zvrat a pokud si někdo myslí, že Cassandra napsala už tolik knih o tomto světě, že není možné někoho překvapit nebo ukázat něco nového - omyl.
Co se mi opravdu líbí na téhle sérii je postava Julese. Oproti hlavním postavám v předešlých sériích - Willovi a Jaceovi, je Jules jiný. Není nic, co by zabránilo, aby zachránil svoji rodinu. Ve druhém díle je opravdu poznat, že v něm temnota dřímá a jsem zvědavá, jak tomu bude v posledním díle.
Takze tuto knihu jedine doporucuji .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Spoiler : doufam ,ze Mark bude s Kieranem protoze oni jsou spolu bozi :D
Jsem zvedava jak to dopadne skrz kletbu parabatai mezi Julesem a Emmou a dufam,ze dobre a budou spolu.Smrt Livy,Roberta me ani moc nezasahla vedela jsem ,ze nekdo z deti neprezije . Velke odhaleni Diany me uprimne sokovalo porad jsem si rikala co ona skryva :D Ale toto me vubec nenapadlo ,kdyz mec smrti je zniceni tak by mohla vest konecne Institud a byt s Gwynem :) Tibo a Kit tam je taky pocinajici love story (o nich by mela byt knizni serie The Wicked powers) Jsem i zvedava ten kluk co se zjevil Dru zda neni treba ten prvorozeni syn krale(cas tam plyne jinak tam by mohk byt mlady) ,jelikoz ten syn je zminovani xkrat . Konecne setkani s Helen a vsech sourozencu dopadlo jen na chvili dobre .A jeste doufam,ze Diego nijak neublizi Kieranu a hlavne ani nechci aby byl s Cristinou ...
Obálka je opět velmi povedená, krásně lesklá a ta modrá ořízka - skvělí
Miluji Lovce Stínů, miluji Emmu, Juliána, Tiba, Livy, Kita, Marka ( Dru a Tavy se zatím moc neprojevili, i když Dru už pomalinku začíná - určitě je budu milovat také ). Velmi překvapil Gwyn. A konečně jsme se dozvěděli proč Diana nemůže převzít Institut a být jeho ředitelka, velmi mě to překvapilo, ale néé pohoršilo. Čekal jsem u Diany nějaký jiný zamotaný příběh a ano tento byl taky zamotaný, ale nečekaný. Toto je v pořadí jedenáctá kniha o Lovcích Stínů a musím říct, že mě to neustále baví číst. Kniha je opravdu nabitá na každé stránce akcí, částečným rozuzlením nebo úplným. Nechápu jak se to autorce povedlo, aby byla každá stránka v této knize tak nadupána , četl se to o poznání trochu déle než ostatní knihy. Přisuzuji tomu , že mě to nutilo číst pomalu, jelikož jsem se bál, že mi něco uteče.
SPOJLER:
Trochu mě už štvalo jak je to celé zamotané - co se týká lásky. Emma a Julián , Emma a Mark , Mark a Cristina, Mark a Kieran, Cristina a Diego, Diego a Zara ... prostě opravdu zamotané. Ani jsem už nečekal, že by se to mezi Emmou a Juliánem mohlo zlepšit - aspoň ne v této knize. Už akorát chyběli ostatní členi rodiny i když mezi Tibem a Kitem bude také něco hlubšího - tak jsem to cítil. Zároveň si ale myslím, že podle toho jak to na posledních stránkách dopadlo bude vůbec štěstí, že Tibo nezemře žalem - jedna jeho část každopádně umřela, záleží jestli jí někdo vyplní a tím někdo bude Kit - aspoň si to myslím, ale budete opravdu těžké. To co udělala Annabel je naprosto příšerný a neomluvitelný. Opravdu lituji Juliána, celou rodina drží a držel po hromadě ať to stalo cokoliv - je nelítostný.
Byl jsem velmi mile překvapen, když se tam objevili postavy z Nástrojů Smrti , i když to nebylo zas tolik překvapující jelikož se jedná stále o Lovce stínů a Jace a Clary toho dokázali tolik, že by bylo zvláštní, aby tam o nich nebyla ani zmínka, ale zjištění Claryiny předtuchy mě trochu mrzí, jelikož věřím že se vyplní. Je fakt, že s Clary Jacem jsem se tak nějak - horko těžko - rozloučil, ale neumím si představit kdyby se to mělo vyplnit a přijít o ni.
Každopádně si myslím, že rodina Blackhornovic to bude mít sakra těžký :-(
Nebylo to za 5*, ale jako rozjezd pro závěrečný díl je to nervy drásající čtení.
Kniha hezky navazuje na dění prvního dílu, ale i přesto na mě působí jen jako spojnice. Ohledně příběhu, pátrání a řešení dané situace, toho autorka píše na můj vkus poněkud málo. Sice se něco málo děje, ale funguje to spíše jen jako slepování celkového obrazu z drobků. Největší zvrat přichází až na posledních stránkách.
Po celou dobu se totiž řeší především vztahy. A že těch komplikací je (ono i těch postav není zrovna málo, takže je se v čem šťourat). Já sice chápu, že se autorka snaží zavděčit trendu lgbt literatury, která je v poslední době hrozně v módě, a jak jsem už v recenzi na Rudé svitky magie zmiňovala, já osobně proti tomu nic nemám, ale čeho je moc, toho je moc. Sice je fajn, že postavami homosexuálními či bisexuálními (dokonce jedna transgender) příběh ozvláštňuje a přidává tomu na realističnosti, ale nemůže to používat na každého druhého člověka. Těch postav je najednou nějak moc a působí to strašně uměle a téměř neuvěřitelně.**br**Kromě toho se však dočkáte nekonečných debat ohledně vztahů celkově, jak je kdo zamilovaný, jak u koho není opětovaná láska, nebo najednou vznikají nějaké trojúhelníky. A to nemluvě o desítkách náznaků. Pán stínů se prostě nějak zvrtnul a jediné, co si z knihy odnesete, tak neskutečné fňukání nad láskou, osudem a odepřenými možnostmi. V tomhle ohledu se trefí akorát do vkusu nějakým puberťákům, kteří ještě nad takovými tématy áchají a vzdychají. Já už bohužel ne. Po tolika letech, kdy autorka věnuje lovcům stínů své stránky, jsem čekala něco víc vývojově výš, propracovaného, dějového a míň láskobolného.
Důvod, proč mi čtení tak strašně trvalo je asi dostatečně vysvětleno v předchozích dvou odstavcích. Prostě to na mě celé tak působí, nemůžu si pomoct. U Paní půlnoci jsem si nebyla vědoma, že by se to až tak rozebíralo, alespoň ne v takovém množství, aby mi to lezlo na nervy. Bohužel ty drobty, co mi z obsahu zbyly mi ale nestačí na to, abych dala víc jak tři hvězdy. Autorka to totiž dost zabila i tím závěrem, kterým mi spíš vyrazila dech, paralyzovala mě a dokonce totálně naštvala. Sorry Cassandro, ale tahle ne...
Budu tedy doufat, že poslední díl se už zaměří hlavně na vyřešení všech problémů, kterých se nějak moc nabalilo. Očekávám, že i ta romantická linka bude stále v notné míře zabírat své místo, však zůstala i spousta otazníků nad dalším vývojem, ale měly by se řešit i jiné věci. Každopádně to snad neskončí tím, že bych měla sto chutí s knihou praštit. Stále doufám a udržuji si naivní nadšení...