Autoři detektivek prý svádějí se svými čtenáři souboj důvtipu. Je-li to pravda, přiznávám potupnou porážku. Popravdě řečeno, byla jsem úplně mimo. Navíc mám ještě i teď pocit, že si se mnou autor celou dobu hrál jako kočka s myší.
Abych byla upřímná, ke knížce jsem přistupovala se smíšenými pocity. Těšila jsem se na příběh, ale na druhou stranu jsem se obávala nezapamatovatelných jmen, na kterých si zlámu jazyk, a depresivních popisů počasí. Jistá jsem si byla jen tím, že knížka bude napsaná skvěle. Novináři totiž jinak než skvěle psát neumí.
Příběh začíná v roce 1972, kdy se na ostrově ztratí šestiletý Jens. Chlapec bloudí v mlze a setkává se s Nilsem Kantem, který je pak podezřelý z toho, že chlapce unesl a zavraždil. Zřejmě neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že to ve skutečnosti bylo jinak (ale úplně jinak). Po více než dvaceti letech přijíždí na Öland chlapcova matka, aby tu s pomocí svého otce a jeho dvou přátel pátrala po pravdě.
Současnost se prolíná s minulostí a díky tomu vyplouvají na povrch mnohá tajemství. A protože jsme v detektivce, mrtvými se to jen hemží. V minulosti umírají ti, kteří se setkávají s Nilsem, a v současnosti umírají ti, kteří jsou na stopě vraha, který stále běhá na svobodě. Theorin dokázal obě časové roviny propojit tak, že vás donutí číst dál. Zajímají vás odpovědi na otázky? Ale jistě, jistě. Stačí jen přečíst pár dalších stránek.
Theorin je skvělý vypravěč a manipulátor, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát. Má bohatou slovní zásobu, skvěle pracuje s textem a dokáže perfektně popsat atmosféru. Nenudí zdlouhavými popisy a stačí mu jen pár slov k tomu, aby vyvolal účinek, jaký zamýšlel. Ale jak jsem řekla, na první pohled se zdá, že příběh plyne tak nějak poklidně. Čtenář není šokován, nekouše si nehty hrůzou, ale má pocit, jako by poslouchal starý příběh, který se ho nijak netýká. Jenomže pak náhle zjistí, že i ten poklidný příběh se mu dostal pod kůži a on na něj nemůže přestat myslet.
Co se týče obsahu, jde o starou dobrou klasickou detektivku. Upřímně říkám, že vyřešit všechny záhady a přijít na správné řešení, není v lidských silách. Mnohokrát jsem si byla stoprocentně jistá, jak to bude dál, ale ouha. Ke konci vás čeká obrat o 180 stupňů a vy zjistíte, že zlá bestie není vůbec zlá a že jeden z klaďasů je ve skutečnosti bezcitný vrah.
Theorin mě dokonale vypekl. Rozhodla jsem se, že mu to nedaruji, a tak jsem rychle listovala zpátky, abych našla něco, co nesedí. Jenomže všechny stopy tu byly a já měla řešení celou dobu před očima! Jedna nebo dvě věci mě možná zarazily, ale nedala jsem si je dohromady.
Nyní už chápu, proč se Mlhy Ölandu staly bestsellerem. Jedním z důvodů je i to, že jde o univerzální knížku. Když to přeženu, příběh se mohl odehrát v podstatě kdekoliv na světě a mohl se stát kterémukoliv člověku. A co se týče mých počátečních obav? Deprese z počasí se nekonala a jména byla vybraná tak, aby si je zapamatovali čtenáři bez ohledu na to, v jaké zemi žijí.
schovat popis