„Bratr“ je strhující špionážní thriller, který by mohl sloužit jako učebnice psaní. Takhle nějak se mají vyprávět příběhy. Kniha je inteligentní, napínavá a autor ve vás dokáže vzbudit smutek, lítost, ale i hněv. „Bratr“ je úžasný společenský román o fungování švédské společnosti a zároveň plnokrevná detektivka.
Joakim Zander (1975) se narodil ve Stockolmu, ale dětství trávil i v Sýrii a Izraeli. Střední školu vystudoval v USA a po skončení vojenské služby ve švédském námořnictvu vystudoval práva. Poté pracoval v Evropském parlamentu a Evropské komisi v Bruselu. Všechny zkušenosti zužitkoval už ve svém prvním románu „Plavec“ a ani aktuální novinka z nakladatelství Host není výjimkou. Díky románu nahlédneme pod pokličku mezinárodní politiky, prestižních PR agentur a švédské tajné policie.
Zander rozhodně není žádný snílek nebo sentimentální blázen. Jeho svět je krutý, lidé jsou v něm pouhými pěšáky a je lepší nezjišťovat, co je fikce a co popis reality. O osudu jednotlivců i vlád rozhoduje hrstka zbohatlíků, které zajímají pouze vlastní zájmy. Každý manipuluje každým a raději nevěřte vůbec nikomu. Vlastně nevěřte ani svým dedukcím, protože Zander je obratný manipulátor milující falešné stopy. Mnohé je zde řečeno pouze v náznacích, hodně věcí je dvojsmyslných, a protože se „Bratr“ čte jako společenský román, snadno zapomenete na to, že se máte pídit po stopách.
V „Bratrovi“ stejně jako v předchozím „Plavci“ mají poměrně prestižní roli ženské hrdinky, které nemohou být na první pohled rozdílnější. Klara Walldéenová vystudovala práva, nyní pracuje na své dizertační práci a kromě toho pracuje pro profesorku, která má vypracovat studii o tom, zda je možné privatizovat švédskou policii. Jásmín Adžamová se do Švédska dostala jako malá dívenka se svými rodiči a bratrem. Její příběh se skládá ze dvou částí, jeden probíhá v současnosti a týká se pátrání po bratrovi, který je podle úřadů mrtvý, a druhý retrospektivně popisuje Jásmínino dětství v ghettu uprchlíků.
Oběma ženám se změní život od základu. V jejich příbězích není nouze o zločiny, intriky a dokonce ani o brutální vraždy. Autorovo Švédsko je temné, drsné a surové vůči všem, kteří jdou proti proudu. Děj knihy je brutální, až to není hezké, kdežto autorův styl je líbivý, poetický a plný básnických obratů. Zander používá originální a neotřelé výrazy a k popisu nebo navození atmosféry mu stačí pár kratičkých vět, nebo dokonce jen slov. Z textu je znát, že miluje všechny své postavy a že si dal záležet na jejich psychologickém vývoji. Vztahy jednotlivých aktérů jsou podivným způsobem propletené a není vůbec snadné odhadnout, kam vás příběh zavede.
Některé postavy v „Bratrovi“ se objevily již v „Plavci“, ale pokud jste jej nečetli, vůbec nic se neděje, protože v hlavní zápletce hrají tito jedinci pouze okrajovou roli. „Bratr“ přináší několik velmi aktuálních témat a umím si představit, že dost zločinů by se mohlo odehrát i v České republice. V tomto ohledu je autor nesmírně odvážný, až možná lehkomyslný. Nebojí se píchnout do vosího hnízda a kritizovat věci, které jsou pro nás tabu. Kniha je přímočará, nekorektní a neuvěřitelně čtivá. Zander se nebojí nazývat věci pravými jmény a s despektem hledí na praktiky mocných.
Jistým způsobem je „Bratr“ geniální dílo. Je to detektivka, je to pravdivá studie o fungování švédské společnosti i politická satira. Hrdinové vás dojmou i rozzlobí a vy jim budete věřit každé slovo i čin. „Bratr“ vybočuje z řady a bylo by chybou si tenhle svérázný příběh nepřečíst.

schovat popis