„Krvavá lázeň“ je čtvrtá detektivka švédského autora Hakana Östlundha, kterou u nás vydalo nakladatelství Baronet. Každá z knih je jiná a tato aktuální novinka má nejblíže ke klasické detektivce – hádance. Zločin je takřka intimní a všichni aktéři patří do jedné rodiny. V „Krvavé lázni“ budete hledat odpověď na otázku: Kdo je vrahem, ale zároveň budete muset uhádnout i to, kdo měl být obětí.
Hakan Östlundh (1962) vystudoval politologii a poté pracoval jako novinář a scénárista. Díky tomu má blízko aktuálním sociálním otázkám, které v současné době trápí Švédsko i další severské země. Tento svůj zájem naplno ukázal v předchozí detektivce „Teror“, která se zabývá ožehavou problematikou přistěhovalců. Předešlé knihy „Zápach odlivu“ a „Potápěč“ byly krimi romány říznuté thrillerem.
Ačkoliv „Krvavá lázeň“ nemá příliš vedlejších zápletek a všechno se točí víceméně kolem hlavní záhady, považuji ji za nejlepší autorovu knihu. Svým způsobem je univerzální a je v jejích silách oslovit čtenáře na celém světě. Důvodů je několik. Autor si vybral žánr klasické detektivky – hádanky, který hltají čtenáři bez rozdílu národnosti, věku nebo pohlaví. Zločin je rodinný, proto není zatěžko vžít se do postav. Příběh je o lásce a o nenávisti, což jsou city, které každý z nás zná. Psychologie postav je naprosto famózní, proto by vás „Krvavá lázeň“ bavila, i kdyby šlo „jen“ o psychologický román. Pro mě je osvěžující, že se nemusím brodit zbytečně dlouhými pasážemi o vyšetřovacích technikách a postupech.
Případ kriminálního inspektora Fredrika Bromana začíná ve chvíli, kdy jsou nalezena dvě mrtvá těla v domě milionáře Arvida Traneuse, který poslední roky života strávil v Japonsku. Arvid je typický záporák. Ve své práci i v životě jde přes mrtvoly a na nikoho nebere ohled. Svou ženu týrá, v Japonsku ji podvádí s luxusní prostitutkou, kterou ukradl kamarádovi, a navíc se nebál podrazit kolegy a nadřízené. Jeho děti ho nenávidí a všechny mrzí, že Arvid nezůstal v Japonsku.
Tyto informace dostanete hned na začátku, a tak se můžete pustit do vytipování vraha. První problém ale nastane, když policie mrtvá těla identifikuje. Pro pozůstalé i pro čtenáře to bude nepochybně šok. Po několika prvních kapitolách už můžete spekulovat o tom, jak to celé bylo. Budete muset odpovědět na to, kdo je vrah, proč vraždil, ale i na to, koho chtěl vlastně zavraždit.
Podezřelých přibývá, a protože jde vesměs o příbuzné, vyplouvají navrch dávné křivdy a nenávisti. Členové klanu se vzájemně nesnáší a téměř každý z nich schovává ve skříni nějakého toho kostlivce. Díky tomu je kniha napínavá a čtivá. Postavy jsou rázovité, originální a dobře pojaté. Jejich emoce jsou upřímné a jejich chování uvěřitelné. Ale protože jsme v detektivce, autor vás nenechá nahlídnout pod pokličku a občas si dovolí malou neupřímnost, aby vás svedl na falešnou stopu. Dobře ztvárněná je i postava hlavního vyšetřovatele. Autorovi se povedlo vytvořit jakýsi kompromis mezi severskými tragédy a žoviálními chlapíky z klasických detektivek.
Některé věci se dají odhadnout, ale i tak vás čeká řada překvapení. To největší zažijete nakonec, když se dozvíte, kdo je vrahem. Jediná věc, která mě trochu mrzí, je, že autor nerozvinul osudy některých postav, o kterých se zmínil (a nejen okrajově). Dozvíme se například, že Arvid měl ještě dceru, která zemřela v mladém věku, ale mně tu chybí některá vysvětlení nebo doplnění. Přesto je „Krvavá lázeň“ perfektní detektivka, která by neměla uniknout vaší pozornosti.
Recenze
Hakan Östlundh (1962) vystudoval politologii a poté pracoval jako novinář a scénárista. Díky tomu má blízko aktuálním sociálním otázkám, které v současné době trápí Švédsko i další severské země. Tento svůj zájem naplno ukázal v předchozí detektivce „Teror“, která se zabývá ožehavou problematikou přistěhovalců. Předešlé knihy „Zápach odlivu“ a „Potápěč“ byly krimi romány říznuté thrillerem.
Ačkoliv „Krvavá lázeň“ nemá příliš vedlejších zápletek a všechno se točí víceméně kolem hlavní záhady, považuji ji za nejlepší autorovu knihu. Svým způsobem je univerzální a je v jejích silách oslovit čtenáře na celém světě. Důvodů je několik. Autor si vybral žánr klasické detektivky – hádanky, který hltají čtenáři bez rozdílu národnosti, věku nebo pohlaví. Zločin je rodinný, proto není zatěžko vžít se do postav. Příběh je o lásce a o nenávisti, což jsou city, které každý z nás zná. Psychologie postav je naprosto famózní, proto by vás „Krvavá lázeň“ bavila, i kdyby šlo „jen“ o psychologický román. Pro mě je osvěžující, že se nemusím brodit zbytečně dlouhými pasážemi o vyšetřovacích technikách a postupech.
Případ kriminálního inspektora Fredrika Bromana začíná ve chvíli, kdy jsou nalezena dvě mrtvá těla v domě milionáře Arvida Traneuse, který poslední roky života strávil v Japonsku. Arvid je typický záporák. Ve své práci i v životě jde přes mrtvoly a na nikoho nebere ohled. Svou ženu týrá, v Japonsku ji podvádí s luxusní prostitutkou, kterou ukradl kamarádovi, a navíc se nebál podrazit kolegy a nadřízené. Jeho děti ho nenávidí a všechny mrzí, že Arvid nezůstal v Japonsku.
Tyto informace dostanete hned na začátku, a tak se můžete pustit do vytipování vraha. První problém ale nastane, když policie mrtvá těla identifikuje. Pro pozůstalé i pro čtenáře to bude nepochybně šok. Po několika prvních kapitolách už můžete spekulovat o tom, jak to celé bylo. Budete muset odpovědět na to, kdo je vrah, proč vraždil, ale i na to, koho chtěl vlastně zavraždit.
Podezřelých přibývá, a protože jde vesměs o příbuzné, vyplouvají navrch dávné křivdy a nenávisti. Členové klanu se vzájemně nesnáší a téměř každý z nich schovává ve skříni nějakého toho kostlivce. Díky tomu je kniha napínavá a čtivá. Postavy jsou rázovité, originální a dobře pojaté. Jejich emoce jsou upřímné a jejich chování uvěřitelné. Ale protože jsme v detektivce, autor vás nenechá nahlídnout pod pokličku a občas si dovolí malou neupřímnost, aby vás svedl na falešnou stopu. Dobře ztvárněná je i postava hlavního vyšetřovatele. Autorovi se povedlo vytvořit jakýsi kompromis mezi severskými tragédy a žoviálními chlapíky z klasických detektivek.
Některé věci se dají odhadnout, ale i tak vás čeká řada překvapení. To největší zažijete nakonec, když se dozvíte, kdo je vrahem. Jediná věc, která mě trochu mrzí, je, že autor nerozvinul osudy některých postav, o kterých se zmínil (a nejen okrajově). Dozvíme se například, že Arvid měl ještě dceru, která zemřela v mladém věku, ale mně tu chybí některá vysvětlení nebo doplnění. Přesto je „Krvavá lázeň“ perfektní detektivka, která by neměla uniknout vaší pozornosti.