„Léčka“ je švédská detektivka z pera bývalého novináře Ake Edwardsona (1953). S jeho krimi romány se čeští čtenáři mohli setkat již dříve díky brněnskému nakladatelství Moba. Edwardson u ní vychází od roku 2005 v edici Severská krimi. „Léčka“ má nový (modernější) kabátek a je mnohem delší než předešlé příběhy.
Autorovo povolání novináře se promítlo i do jeho knih. „Léčka“ je krimi román, který se snaží být co nejvíce pravdivý a reálný. Aktéři příběhu jsou vykresleni velice podrobně, zejména pak s ohledem na jejich psychologický vývoj a vzájemné vztahy. Ačkoliv je příběh vymyšlený, budete si umět představit, že se něco takového skutečně stalo. Zápletka je univerzální a zločin se dotýká malé skupinky lidí, kteří jsou spolu víceméně v kontaktu.
Protože jde o krimi, autor kladl velký důraz na policejní vyšetřování. Policistů je tady hned několik a my je zastihneme v práci i doma. Všichni jsou uvěřitelní lidé z masa a kostí, kteří prožívají radosti a starosti podobným těm, jaké máte i vy. Žádný z policistů není superman typu Velkého detektiva a žádný z nich nevyčnívá nad ostatní. Prostor mají přibližně stejný. A protože jsou různorodí, najdete si mezi nimi člověka, se kterým se dokážete ztotožnit.
Při čtení si budete postupně uvědomovat, že policisté tu nejsou pouze jako představitelé zákona. Nechci nic prozradit, proto řeknu jen to, že někteří z nich jsou velmi důležití pro zápletku i pointu. Co se týče zápletky, tak ta by obstála i v klasické detektivce hádance. Najdete tady několik vražd i množství stop, díky kterým se můžete pokoušet vyřešit jednotlivé záhady. Záhad a tajemství je tady opravdu hodně. Autor vás nevodí za ručičku a v první čtvrtině knihy je velice záhadný.
Na scénu přivádí jednu postavu za druhou, aniž by vám vysvětlil, kdo je kdo. A protože tady figurují i sny, fantazie a jeden autor krimi příběhů, nemůžete si být jistí ani tím, co je skutečnost a co představa. Jednotlivé dílky do sebe zapadají a konečné vysvětlení je naprosto logické. Co je obzvlášť vydařené, to je to, jak autor dokázal spojit dávnou událost se současnými zločiny. Pokud jste dosud četli jen klasické detektivky, pak vás překvapí závěr knihy. Nenajdete tady žádnou statickou vysvětlovací scénu, ale řadu akčních epizod, při kterých jde postavám o život. V tomto ohledu má „Léčka“ velmi blízko k thrilleru.
Příběh vás bude postupně vtahovat do děje, až mu naprosto podlehnete. Autor je skvělý manipulátor, což dokázal mimo jiné i tím, jak končí a začíná jednotlivé kapitoly. Jeho styl je civilně prostý, až skoro obyčejný. Vždy říká jen to, co je nutné. Paradoxní je, že si jeho postavy dokážete dokonale představit i bez toho, že by jim věnoval sáhodlouhé popisy a charakteristiky. Vztahy mezi aktéry jsou příjemně komplikované a na vás je, abyste je odhalili díky různým narážkám a vodítkům. Autor s vámi manipuluje, ale nemůžete popřít, že s vámi nehraje fair play.
„Léčka“ se bude líbit všem, kteří mají rádi napínavé příběhy s překvapivou pointou. Hodně spokojení budou ti, kterým nestačí pouze načrtnuté schéma zápletky. „Léčka“ je ideální knihou pro ty, kteří se chtějí začíst a doslova se vnořit do příběhu. Pro mě je potěšující, že se tu nevyskytují žádní teroristé, rasisté ani neonacisté, jak je nyní u švédských krimi románů v módě.
Recenze
Autorovo povolání novináře se promítlo i do jeho knih. „Léčka“ je krimi román, který se snaží být co nejvíce pravdivý a reálný. Aktéři příběhu jsou vykresleni velice podrobně, zejména pak s ohledem na jejich psychologický vývoj a vzájemné vztahy. Ačkoliv je příběh vymyšlený, budete si umět představit, že se něco takového skutečně stalo. Zápletka je univerzální a zločin se dotýká malé skupinky lidí, kteří jsou spolu víceméně v kontaktu.
Protože jde o krimi, autor kladl velký důraz na policejní vyšetřování. Policistů je tady hned několik a my je zastihneme v práci i doma. Všichni jsou uvěřitelní lidé z masa a kostí, kteří prožívají radosti a starosti podobným těm, jaké máte i vy. Žádný z policistů není superman typu Velkého detektiva a žádný z nich nevyčnívá nad ostatní. Prostor mají přibližně stejný. A protože jsou různorodí, najdete si mezi nimi člověka, se kterým se dokážete ztotožnit.
Při čtení si budete postupně uvědomovat, že policisté tu nejsou pouze jako představitelé zákona. Nechci nic prozradit, proto řeknu jen to, že někteří z nich jsou velmi důležití pro zápletku i pointu. Co se týče zápletky, tak ta by obstála i v klasické detektivce hádance. Najdete tady několik vražd i množství stop, díky kterým se můžete pokoušet vyřešit jednotlivé záhady. Záhad a tajemství je tady opravdu hodně. Autor vás nevodí za ručičku a v první čtvrtině knihy je velice záhadný.
Na scénu přivádí jednu postavu za druhou, aniž by vám vysvětlil, kdo je kdo. A protože tady figurují i sny, fantazie a jeden autor krimi příběhů, nemůžete si být jistí ani tím, co je skutečnost a co představa. Jednotlivé dílky do sebe zapadají a konečné vysvětlení je naprosto logické. Co je obzvlášť vydařené, to je to, jak autor dokázal spojit dávnou událost se současnými zločiny. Pokud jste dosud četli jen klasické detektivky, pak vás překvapí závěr knihy. Nenajdete tady žádnou statickou vysvětlovací scénu, ale řadu akčních epizod, při kterých jde postavám o život. V tomto ohledu má „Léčka“ velmi blízko k thrilleru.
Příběh vás bude postupně vtahovat do děje, až mu naprosto podlehnete. Autor je skvělý manipulátor, což dokázal mimo jiné i tím, jak končí a začíná jednotlivé kapitoly. Jeho styl je civilně prostý, až skoro obyčejný. Vždy říká jen to, co je nutné. Paradoxní je, že si jeho postavy dokážete dokonale představit i bez toho, že by jim věnoval sáhodlouhé popisy a charakteristiky. Vztahy mezi aktéry jsou příjemně komplikované a na vás je, abyste je odhalili díky různým narážkám a vodítkům. Autor s vámi manipuluje, ale nemůžete popřít, že s vámi nehraje fair play.
„Léčka“ se bude líbit všem, kteří mají rádi napínavé příběhy s překvapivou pointou. Hodně spokojení budou ti, kterým nestačí pouze načrtnuté schéma zápletky. „Léčka“ je ideální knihou pro ty, kteří se chtějí začíst a doslova se vnořit do příběhu. Pro mě je potěšující, že se tu nevyskytují žádní teroristé, rasisté ani neonacisté, jak je nyní u švédských krimi románů v módě.