Sci-fi z budoucnosti bližší, než by se mohlo zdát.\nRok 1997. Sedmnáctiletá Laura Bowová vytváří jednoduchou umělou inteligenci — Organon, který má zpočátku jen plnit roli vrby pro její adolescentní frustrace a nahrazovat jí nejlepší kamarádku. Ale jak Laura dospívá, Organon se proměňuje spolu s ní a zná ji líp, než zná ona sebe samu.\nSvět se mění k nepoznání a lidské životy jsou stále více ovládány technologiemi. Jistá nadnárodní korporace vyvíjí umělou inteligenci podobnou Organonu, ovšem bez bezpečnostních pojistek a jakýchkoli morálních zásad. Laura se musí rozhodnout, jestli chce Organon představit světu. Je si vědoma toho, že pokud by se dostal do špatných rukou, mohly by být jeho schopnosti zneužity. Ale co když je Organon jediná věc, která dokáže lidstvo zachránit, dřív než samo na sobě napáchá nevratné škody?\nOrganon je silný příběh o lásce, ztrátě a naději. Děsivý a dojemný pohled na to, kým jsme a kým bychom mohli být, kdybychom si to dovolili.\n –––\nOrganon začíná melancholickou nostalgií, ale brzy se přelije do současnosti, ve které čtenářům klade palčivé otázky, a končí až mrazivou předpovědí budoucnosti. Je to neuvěřitelně inteligentní kniha o inteligenci samé: o umělé inteligenci, emoční inteligenci a způsobech, jak na sebe navzájem nahlížíme. Po přečtení budete mít chuť vypnout telefon. - Sarah Perryová, autorka románu Nestvůra z Essexu\nStrašidelná úvaha o důsledcích umělé inteligence, inteligenci obecně a o tom, jaké to je žít a umírat ve světě technologií. Organon by si měli povinně přečíst všichni fanoušci Davida Mitchella, ale také každý, kdo kdy použil smartphone nebo má v oblibě strhující příběhy a nádhernou prózu. - Emily St. John Mandelová, autorka románu Stanice 11\nNejlepší zpracování možností a hrozeb umělé inteligence, jaké jsem kdy četl. - Alex Preston, The Guardian