Směšné lásky — sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle jedné z povídek byl natočen film: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965).
„Don Juan. To byl přece dobyvatel. Dokonce s velkými písmeny. Veliký Dobyvatel. Ale prosím vás, jak chcete být dobyvatelem na území, kde se vám nikdo nebrání, kde je všechno možné a všechno je dovoleno? Éra Donů Juanů skončila. Dnešní Don Juanův potomek už nedobývá, nýbrž jen sbírá. Postavu Velkého Dobyvatele vystřídala postava Velkého Sběratele, jenomže Sběratel, to už právě vůbec není Don Juan. Don Juan byl postavou tragédie. Byl obtížen vinou. Vesele hřešil a smál se Bohu. Byl rouhač a skončil v pekle. Don Juan byl pán, kdežto Sběratel je otrok. Don Juan drze překračoval konvence a zákony. Velký Sběratel jen poslušně v potu tváře naplňuje konvenci a zákon, protože sběratelství se stalo dobrým mravem, bontonem a téměř povinností... Běda, přátelé,“ zvolal pateticky Havel, „mé lásky (smím-li je tak nazývat) jsou podlahou jeviště, na kterém se nic neodehrává.“
schovat popis- Nakladatel: Atlantis
- Kód:
- Rok vydání: 2015
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Pevná s přebalem
- Počet stran: 228
- Šířka balení: 14.4 cm
- Výška balení: 21.1 cm
- Hloubka balení: 1.8 cm
- Váha balení: 371 g
Recenze
Nevím, jestli je to tím, že studuju ne stejné fakultě, kde se vyučují Genderová studia, ale hrozně mě rozčiloval autorův postoj k ženám. Na druhé straně - fakt si nemyslím, že bych byla nějaká extrémní feministka. Klidně si nechám pomoc s přivrtáním poličky a ani v nejmenším mě neuráží, když mi muž podrží dveře nebo když mi pomůže do kabátu (ba naopak).
V celé povídkové sbírce jsem fakt nenarazila ani na jednu jedinou ženu, jejíž úlohou by bylo cokoli jiného, než působit jako objekt touhy na hrdinu povídky (nebo se ho alespoň snažit svést). Ženy v téhle knize působí jako prostinká stvoření, která jsou sice krásná (občas ani to ne), ale to je tak všechno. Jsou závislé, nepříliš inteligentní a to jediné, nač myslí, je sex.
Prostě ne.
Jsou sarkastické, někdy erotické, zahořklé - a (bohužel) naprosto pravdivé.
Směšné lásky je kniha 7 povídek, které napsal mezi rokem 1958 a 1968 a vydával je na pokračování. První sešit vyšel v roce 1963, druhý sešit v roce 1965 a třetí sešit v roce 1968. Na začátku roku 1970 vyšlo shrnutí všech tří sešitů v jenom svazku pojmenovaném SMĚŠNÉ LÁSKY. Z tohoto souboru vyřadil 3 povídky. Jak sám Kundera napsal v Poznámce autora: „Co se mi na těch vyřazených povídkách nelíbilo, bylo jen něco docela málo, třeba to, že jsem v nich sem tam ještě slyšel cizí, vypůjčený hlas anebo že jsem věděl, že se povídka dala napsat o něco lépe.“
Směšné lásky jsou příběhy o hrách na lásku a s láskou. Tématem povídek jsou odlidštěnosti milostných vztahů. Hrdinové se nechávají unést náhlým nápadem nebo rozmarem, chtějí si hrát na nevinnou hru, při níž se svým partnerům a protihráčům říká zejména to, co chtějí slyšet. V jistém okamžiku se děj rozjede nečekaným směrem a původní strůjci hry jsou zaskočeni. V povídkách se vyskytuje sarkasmus, humor, ironie a erotika. Celkově se mi povídky líbily, i když to nebylo jednoduché čtení a mnohdy jsem se musel nad některými větami pozastavit. Nejvíce se mi líbila povídka AŤ USTOUPÍ STAŘÍ MRTVÍ MLADÝM MRTVÍM a povídka EDUARD A BŮH aj. Nelíbila se mi povídka SYMPOSION, kterou považuji za „nejslabší“ povídku z celé knihy. Vzpomínám si, že o povídce FALEŠNÝ AUTOSTOP jsme se učili na střední škole. Měli jsme za úkol si přečíst ukázku z této povídky, ale bohužel téměř nikdo si povídku nepřečetl. Znal jsem jenom tuto povídku, s ostatními povídkami jsem se seznámil až v této knize.
Kunderovy knihy určitě stojí za přečtení, ale kladou na čtenáře větší názory, a ne všemu čtenář porozumí při prvním přečtení. Časem bych si chtěl přečíst knihu ŽERT.
V knize se vyskytuje Doslov, který napsal Jiří Opelík. Doslov byl pro mě docela náročný na pochopení. V závěru se nachází Poznámka autora.
Hlavním hrdinou a vypravěčem je mladý muž, odborník, který přednáší na univerzitě. Je osloven panem Zátureckým, aby napsal posudek o jeho práci o Mikoláši Alšovi. Práce je ale velmi špatná a vypravěč nechce pana Zátureckého zničit, proto posudek nenapíše a panu Zátureckému se vyhýbá. Vypravěč odkládá přednášky, dělá nemocného nebo tvrdí, že odjel do zahraničí, jenom aby se s panem Zátureckým nesetkal. Pan Záturecký navštíví jeho byt v domnění, že ho konečně najde, ale setkává se s mladou Klárou, která v tomto bytě bydlí. Klára je přítelkyně vypravěče. Vypravěč myslíce, že se pane Zátureckého zbaví, ho obviní ze sexuálního obtěžování jeho dívky. Začne mu mnoho problémů: Setkání s manželkou pana Zátureckého, vedení univerzity se domnívá, že už vůbec nepřednáší, proto je propuštěn, opouští ho i Klára, která pochopila, že tento člověk ji k povolání manekýny nedostane.
Směšné lásky mě v 16 letech nebavily, když se se rozhodla je přečíst jako povinnou četbu, nicméně s odstupem času se mi zalíbily a pochopila jsem, oč kráčí. Pekné :).