Šest lidí se probudí na opuštěném ostrově, aniž tuší, jak se sem dostali. Všechny drží ve spárech neovladatelná závislost na heroinu. Z lodi kotvící na dohled jim nikdo nespěchá na pomoc. Pak najdou vzkaz, že pro další dávku si musí doplavat na vedlejší ostrov přes zátoku zamořenou žraloky....
číst celé
Šest lidí se probudí na opuštěném ostrově, aniž tuší, jak se sem dostali. Všechny drží ve spárech neovladatelná závislost na heroinu. Z lodi kotvící na dohled jim nikdo nespěchá na pomoc. Pak najdou vzkaz, že pro další dávku si musí doplavat na vedlejší ostrov přes zátoku zamořenou žraloky. Pozorovatelé na lodi se baví a sázky na život se zvyšují…
schovat popis
Recenze
Knihy s drogovou tématikou mě fakt baví a vyvražďovačky (Hunger Games, 15 mínus,...) jsou pro mě tak zatraceně čtivými knihami! Spojením těchto dvou věcí vytvořil Messum vážně skvělou knihu plnou napětí a akce. Postavy byly velmi různorodé a celý příběh byl bezpochyby originální. Knížku mohu všem jedině doporučit :)
Tato kniha se čte opravdu dobře a rychle. Doporučuji
Ze začátku se střídají pohledy do minulosti a přítomnosti. Autor nám odhaluje, jak je to s kterou postavou, co zažívala předtím, než se na ostrov dostala, a pak následuje pohled na to, jak se vyrovnává se svojí současnou situací. Tohle střídání děj hodně zpomaluje, takže se možná budete chvílemi nudit a bojovat s nutkáním přeskočit historii a vrátit se na ostrov, abyste zjistili, jak se hlavní hrdinové zachovají dál. Ale tak je to pouze v první polovině knihy.
Za druhou půlkou narazíme na jiné střídání pohledů. Naskytne se nám možnost podívat se do hlavy únoscům a poodhalit tak, proč činí tak, jak činí. Od té doby je i záživnější část z ostrova, kdy se v podstatě konečně začne něco dít. Pokud rádi čtete o morbidních situacích, tak tady vaše srdce zaplesá, protože začíná jedna velká krvavá lázeň, odehrávající se v poměrně krátkých kapitolách, díky kterým budete mít knihu přelouskanou raz dva. A jestli k tomu máte i divný smysl pro humor jako já, tak vás nejspíš některé scény i rozesmějí, i když se obávám, že autor je vtipně nezamýšlel.
Naopak, pokud máte slabší žaludky, tak vám doporučuji najít si jiné čtivo na chladné večery.
Na závěr bych chtěla říct, že mě trošku zarazila motivace únosců. Na jednu stranu se mi líbilo, jak to bylo pojaté, že si dokážou ospravedlnit vlastní činy, ale na stranu druhou se mi to zdálo jako nedostatečné vysvětlení. Protože aby člověk dělal něco podobného, tak by se mu muselo v životě stát něco hodně špatného.