„Konečně jsme se dostali na pódium, asi o dvacet minut později, podívali se do davu – pokud se to tak dá nazvat – a tam byli úplně vepředu všichni moji kámoši a pokřikovali na mě: ,Čááááu, Hoooky. Jak to jde, Hooky?´ Culili se na mě a zdvihali palce. Pomyslel jsem si, že je fajn, že se ukázali,...
číst celé
„Konečně jsme se dostali na pódium, asi o dvacet minut později, podívali se do davu – pokud se to tak dá nazvat – a tam byli úplně vepředu všichni moji kámoši a pokřikovali na mě: ,Čááááu, Hoooky. Jak to jde, Hooky?´ Culili se na mě a zdvihali palce. Pomyslel jsem si, že je fajn, že se ukázali, ale ty úsměvy a palce si mohli odpustit. My v Joy Division jsme byli velice vážní. Spíš jsme preferovali mračení se.“ Těmito slovy líčí první koncert Joy Division Peter Hook, basák a autor této knihy. V jeho autobiografii se čtenář samozřejmě ale dozví i to, co předcházelo i co následovalo, tedy jak vznikla skupina Warsaw Pakt a proč se přejmenovala na Joy Division, jaké byly další koncerty a co zapříčinilo smrt Iana Curtise.
schovat popis
Recenze
V tomto jsem se vůbec nezklamal a dokonce jsem podlehl výzvám autora pustit si alba ke čtení znovu. Peter Hook byl a je asi pěkný lumpík, ale vzhledem k prostředí, ze kterého "povstal", není divu. Vždycky jsem si říkal, jak asi vytvářeli v kapele svůj zvuk? I to se čtenář doví.
Co mě hluboce zklamalo je práce korektora. Pravopis, chybějící/přebývající písmenka, dělení slov, spojení příčestí a podnětu ... tolik chyb jsem v knize už dlouho neviděl. Skoro jsem měl dojem, že knihu korigoval jen nějaký stroj a to ještě tzv. v pondělí po víkendovém tahu.
Knihu, pokud se o Joy Division zajímáte, určitě stojí za to číst. Jen vám občas škubne hlava nad chybami.