Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi.
2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem –...
číst celé
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi.
2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem – vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala.
2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.
schovat popis
- Nakladatel: OMEGA
- Kód:
- Rok vydání: 2018
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 368
- Šířka balení: 14.2 cm
- Výška balení: 20.5 cm
- Hloubka balení: 3.5 cm
- Váha balení: 530 g
Recenze
Ukaz.:,,Všechno se může seběhnout tak rychle. Jeden den Tě probudí budík, dáš si snidani, jdeš do práce, pohádáš se, zasměješ se, miluješ, umyješ nádobí, strachuješ se, jestli vyjdeš do dalšího platu...nepřemýšlíš nad tím, že všechno, co máš kolem sebe, může jen tak zmizet. I když slyšíš, že svět se mění. I když to vidíš na teploměru. Nepřemýšlíš nad tím, dokud neprijde den, kdy tě místo budíku probudí křik.
Svět byl bez lidí, bez zvířat, bez hmyzu, bez rostlin. Zanedlouho zemřou i ty největší stromy, navzdory hlubokým kořenům. Tohle se nedá přežít.
Nic rychlého a divokého, ale pomalu, trvalo to roky, než jsme dělali něco jiného, než se na sebe dívali, než jsme spolu pořádně promluvili, než jsme se drželi za ruce a šli spolu po prašné cestě ve vesnici než jsme si spolu sedli, potají, a pokoušeli se líbat, než jsem pustila tvoje ruce, abych mohla jinam, pod triko, které vonělo tebou, na tvoji hladkou kůži na zádech, než jsme se k sobě přitáhli se vším vzrušením. Než jsme šli po cestě a povídali, povídali o všem a hlavně o tom, že nebyl nikdo jiný, s kým bychom si mohli takto povídat.