Pěsničky z Jasenné dalším generacím předávané

Jako vzpomínka na Annu Kutějovou, lidovou zpěvačku a vypravěčku, významnou folklorní osobnost jižního Valašska, vychází kompaktní disk Pěsničky z Jasenné. Kutějová hrála ochotnické divadlo, šila místní kroje, dbala na udržování lidových tanců i obřadních zvyků. Pomohla zachovat skoro pět set písní, které pak písemně zaznamenal její synovec Jan Rokyta. Zemřela roku 1964, v 71 letech, ale písničky, které uměla, se na dlouhá desetiletí staly součástí repertoáru Cimbálové muziky Technik, s níž zpívaly velké folklorní osobnosti jako Jarmila Šuláková a Josef Laža.
Annu Kutějová - rozená Rokytová - prožila prakticky celý život v Jasenné u Vizovic (jen v roce 1914 krátce sloužila ve Vídni). Do valašské kultury byla zcela vrostlá: „Naučila sem sa zpívať od tatínka a od maměnky; obá zpívali pěkně, velice zpěvní byli. Od rána božího sa zpívalo - aj pobožné, aj světské - jak sa z huby sméklo. Tož tak sem v tom aj růstla.“ Hudbě i tanci se věnovala s opravdovým zápalem: „Já sem vám mívala propocené ty leknice aj vrchnicu, co sem tancovala o dušu; a celú noc sme si, my cérky, nesedly! Nigdy sme si nesedly, aby sme nebyly požmané! Byla sem já tanečnica na slovo vzatá!“
Jan Rokyta se narodil v Jasenné roku 1938. Na tom, že se stal jednou z největších osobností moravského folkloru, měla Anna Kutějová velkou zásluhu. „Tetička dobře věděla - a tak srdcem cítila - že stejně, jako svého písňového pokladu nabyla, jej má opět předat dál. A cti být dalším z článků tohoto lidského a písňového řetězu se dostalo právě mně. Co ale netušila ani ona, ani já - to už vůbec ne - bylo, že od ní dostávám velký a užitečný úkol pro celý můj nastávající život.“
Technik je trochu podivný název pro cimbálovou muziku, ale to souvisí s dobou a místem vzniku – roku 1958, kdy Rokyta studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě. Důlní inženýr se z něho nakonec nestal: byl hudebníkem, rozhlasovým redaktorem a neúnavným propagátorem lidové hudby, cimbálovku vedl až do své smrti v roce 2012. Rodinný odkaz dál nesou Rokytovi synové Jan a Pavel, kteří také stojí za přípravou tohoto alba. Vedle písní zde slyšíme i vyprávění Anny Kutějové. Například historku o tom, jak jí stařenka Kašparová při okopávání řepy pravila: „Ty máš kulovatú hubu, tajak v tej pěsničce.“ A vzápětí ji naučila krásnou píseň Kulovatéj tváře byla.
Většina skladeb se už v roce 1991 objevila na LP desce Z písňové pokladnice Anny Kutějové. Nový kompaktní disk bohužel není úplnou reedicí této desky, jakkoli to tak podle dokumentace vypadá: hned sedm písní totiž chybí. Zato zde najdeme dvanáct dalších skladeb, uchovaných v archivu ostravského rozhlasu; některé z nich byly natočeny až v devadesátých letech. Mezi těmi nově přidanými nahrávkami jsou některé velmi známé - například táhlá píseň Valaši, Valaši patřila po dlouhá léta k vrcholným číslům repertoáru Jarmily Šulákové a zpěvačka ji natočila hned několikrát. Pozoruhodná je také píseň Co moja Terézka doma dělá, kterou Josef Laža zazpíval a cappella (a zařadil ji už před třiceti lety na své první sólové album).