Americký císař pojednává o tom, jak kolem roku 1890 emigrovalo skoro celý Rakousko-Uhersko do Ameriky. Tedy především lidé z Haliče. Tam to totiž stálo nejvíc za prd, protože tam tehdy měli místo internetu a playstationů pouze hladomor, choleru, kuplíře a obchodníky s bílým masem. A tím bílým masem nemyslím kuřecí prsa.

Esej začíná zhurta a hned nás uvrtá do osudů jednotlivých chudáků, kteří cestují do Ameriky vydělat pořádný love. Jenže, jak zpívá Jay-Z, čekalo je tam minimálně 99 problems. To všechno podává Pollack naprosto suverénně, bez jakékoli brzdy, sype osud za osudem a člověk se nemůže odtrhnout. Takhle svižně jsem se cítil naposled minulou sobotu, kdy jsem do sebe nakouřil 10 vodek. Co se týče literatury, Pollackova svižnost mi velmi připomněla Ouředníkovu Europeanu, v tomto případě zaměřenou pouze na jednu událost. Svižnost ještě umocňuje i fakt, že Pollack střídá v kapitolách témata (korupce, soudy, hladomor, Amerika, cesta, úmrtnost, pogromy atd) a také perspektivu - chvíli sleduje jednotlivce, pak zase přeskočí na celou společnost. Je tam sice víc jmen, než ve všech knihám od Marqueze dohromady, a sem tam se autor opakuje, ale pořád to utíká rychleji než kafe s bejvalkou. Když k tomu připočtu to, jak brutální, depresivní a bezútěšné časy to byly, a jak moc to nahání husí kůži, když si člověk uvědomí, že je to aktuální migrační situace skoro jako přes kopírák, nemůžu jinak než plnej počet. Snad si to jednou přečte i Aleš Brichta a Pitomio Vokamura.

Co víc, ta kniha je tak dobrá, že se Pollack v mém žebříčku nejlepších rakouských spisovatelů dostal na druhé místo za Arnolda Schwarzeneggera, kterého ale, nutno říct, nejde překonat. Vždyť řídil tank a navíc je taky schopnej natankovat každýmu. schovat popis