Metaforické prózy Hotel, Posel, Loď, které napsal Jaroslav Kříž, mají jeden společný motiv - zachycují člověka v základní existenciální situaci.
Hrdinové všech tří příběhů se ocitají na křižovatce své dosavadní cesty životem. Rozdílná je však jejich motivace a s ní související vůle ke změně, k...
číst celé
Metaforické prózy Hotel, Posel, Loď, které napsal Jaroslav Kříž, mají jeden společný motiv - zachycují člověka v základní existenciální situaci.
Hrdinové všech tří příběhů se ocitají na křižovatce své dosavadní cesty životem. Rozdílná je však jejich motivace a s ní související vůle ke změně, k vystoupení z uzavřeného kruhu bezpečí a pohodlí.
Hlavní postavu prózy Hotel charakterizuje přání vystoupit z měkkého objetí snadné existence, ale současně slabost vůči jejím lákadlům. Naproti tomu Posel ze stejnojmenné povídky sám poselství o nutnosti zásadních změn přináší, ale zdá se, že na ně nikdo nečeká. A před hrdinou třetího příběhu, Loď, vystupuje z mlžného oparu v nekonečných vodách oceánu cosi dosud netušeného a neznámého, hrozivého i lákavého. Každý z nich ví, že se musí rozhodnout. Najde však odvahu a sílu k potřebnému kroku?
schovat popis
Recenze
Jenže, kadění je mocná čarodějka. Ten den jsem měl hodně mandarinek, takže jsem opravdu spěchal. Nebylo moc času projíždět poličky a hledat něco oduševnělého. Hotel. Posel. Loď jsem tedy odnesl do své jantarové komnaty a nevěřil jsem svým očím. Jarda Kříž byl očividně spolužák Kafky, jinak si to nedokážu vysvětlit.
Všechny tři povídky jsou o mužích, kteří se snaží vymanit z kruhu osudu, což jsem jim bohužel nikdy nepovede, a tak alespoň vobtáhnou první buchtičku, do který se zakoukají. A tak tu je maník, kterej nemůže odejít z hotelu, posel, který nemůže doručit poselství a laborant, kterýmu na lodi nevěří, že propukla nákaza. Především tedy první povídka je Anti-Zámek od Kafky jako vyšitej.
Není to na čtyři hvězdy, protože přeci jen se Kříž pouští s Křížem po funusu (LOL) do křížku (2xLOL) s opravdovou legendou, takže se člověk neubrání srovnání (ze kterého Kříž vychází jako ten snaživý, ale jednodušší a plošší), ale stejně je tam narvu, protože jsem byl mile překvapen a v některých pasážích se mu povedlo navodit slušnou dystopickou atmosféru, která mě sem tam přikovala k záchodu, což je vždy známka punku.