Román přináší deník Florence, velmi úspěšné stárnoucí ženy. Pařížská podnikatelka v oblasti PR dělí svůj život mezi velkoměstský pracovní kolotoč a večery u ohně ve venkovském domku, kde hýčká nostalgické sny o poetickém, přátelském a skutečnějším světě. Její rozpolcenost mezi pragmatismem a nostalgií a obavy osamělé ženy, která se rozhodla být silná, vystihuje centrální metafora Francouzských drah: Florence touží, aby cesta vlakem zůstala tím, čím je v její dětské vzpomínce, a zároveň se jako odbornice na PR aktivně podílí na přerodu podniku v duchu bezohledného neoliberálního kapitalismu. Kudy z takového labyrintu ven? schovat popis