Kdybyste měli k dispozici jen sto slov denně, co byste udělali, aby vás bylo slyšet? Neurolingvistka Jean McClellanová tráví dny ve vynuceném tichu — omezuje ji denní kvóta sta slov. Pokud řekne jen jediné slovo navíc, projede jí tělem tisíc voltů. K moci se totiž dostala nová vláda a najednou...
číst celé
Kdybyste měli k dispozici jen sto slov denně, co byste udělali, aby vás bylo slyšet? Neurolingvistka Jean McClellanová tráví dny ve vynuceném tichu — omezuje ji denní kvóta sta slov. Pokud řekne jen jediné slovo navíc, projede jí tělem tisíc voltů. K moci se totiž dostala nová vláda a najednou je všechno jinak. Ale jen pokud jste žena. Takřka přes noc ztratilo sedmdesát milionů žen práci, zmrazili jim účty a sebrali pasy. A nejděsivější je, že dívky už se nesmějí učit číst a psát. Dříve každý denně pronesl až šestnáct tisíc slov, nyní musí ženy žít s náramkem, který jim slova počítá. Záhy však prezidentova bratra postihne mozková mrtvice a Jean smí pokračovat ve výzkumu poruch řeči. Odměna? Dočasné vyjmutí Jean a její dcery z přísné denní kvóty. Ale co bude dál? Jean chce svůj hlas získat zpět — kvůli sobě, své dceři i kvůli každé umlčené ženě. Tohle je jenom začátek…
schovat popis
Recenze
Hlavní hrdinka se sebou úplně nechce nechat zametat a snaží se najít skulinu, jak systému vzdorovat. To je moje holka! Příběh se primárně točí okolo Jean a její rodiny. Máme ale možnost nahlédnout i do vedení země, stejně tak jako do jiných rodin a trošku zjistit, jak fungují jiní. Někteří spolknou, co je před ně naservírováno, přesto jsou zde i takoví, kteří si vše líbit nenechají. Přesně na tyto bude Jean časem narážet a díky tomu se pomalu zasvětí do jakéhosi odboje, který se uvnitř země tiše zbrojí.
Při čtení knihy jsem se místy cítila nepříjemně a byla dost naštvaná, jelikož jako na ženu na mě nepůsobí zrovna dvakrát nejlépe. V těchto dystopiích se často setkáme s myšlenkou, kdy o vše přijdou ženy a jsou sesazeny na nejnižší možnou příčku. Nikdy o nic nepřijdou muži, naopak spíše nastane situace, kdy na těchto situacích získávají. Jediná pozitivní myšlenka na dystopii je fakt, že ve finále se vždy objeví někdo, kdo se nebojí a systému vzdoruje. Většinou kombinace mužů i žen, kteří si odmítají nechat diktovat, jak žít.
Bylo to ale skvělé a jestli se vám Příběh služebnice líbil, tohle chcete vyzkoušet. Čte se to úplně samo a další velké pozitivum je fakt, že kniha končí uzavřením celého děje.