Kniha vypráví něžný příběh o tom, jak dokážou knihy spojovat lidi mezi sebou. Příběhem nás provází Alíša a Mukéš. Alíša je mladá dívka, která to v rodině nemá vůbec jednoduché. Její matka má psychické problémy a její bratr je pořád v práci, aby měli z čeho žít. Mukéš je oproti Alíše starý pán, kterému před časem umřela žena, která byla vášnivá čtenářka. A my v knize sledujeme, jak právě tyto dva a také spoustu dalších lidí spojí knihovna, ve které Alíša pracuje a také tajemný seznam četby, který se k těmto lidem dostane.

Příběh se mi ve finále líbil, ale mám hned několik ale. První je, že jsem se ze začátku do příběhu nemohla začíst. Společné čtení bylo rozděleno na 5 částí (5 dní) a musím říct, že první 3/5 knihy se neuvěřitelně táhly a skoro nic se tam nestalo. Děj prostě plynul bez nějakých větších zvratů. Další, co mi na knize vadilo, tentokrát z hlediska postav, byly Mukéšovy dcery. Neuvěřitelně mě vytáčelo, jak se ke svému otci chovaly. A posledním problémem, který jsem s knihou měla, bylo přespříliš cizích slov. Děj je zasazen do indické společnosti v Anglii. Takže na každé stránce najdete hned několik indických výrazů. Vzadu sice máte slovníček, kde jsou všechna slova vysvětlena, ale po nějaké době mě už otravovalo muset neustále přetáčet dozadu, abych vlastně věděla, o čem se postavy baví.

I přes to všechno, bych knížku chtěla doporučit všem, kteří čtou knížky spíš kvůli jazyku, než kvůli ději, protože Knihovna malých zázraků je opravdu krásně napsaná a v posledních 2/5 se dočkáte i nějakých větších zvratů. schovat popis