Dentista Tannenbaum si otevřel řeznictví, fotograf Agapito ukradl zebru, profesor Leon emigroval na rogale do Broumova a v Bieltexu se zjevila Matička přesvatá… Povídky Klimka-Dobrzanieckého vyprávějí o lidech z dolnoslezského města Bielawa, z kraje při polsko-českých hranicích, kde bylo tak...
číst celé
Dentista Tannenbaum si otevřel řeznictví, fotograf Agapito ukradl zebru, profesor Leon emigroval na rogale do Broumova a v Bieltexu se zjevila Matička přesvatá… Povídky Klimka-Dobrzanieckého vyprávějí o lidech z dolnoslezského města Bielawa, z kraje při polsko-českých hranicích, kde bylo tak snadné stát se bláznem. Po staletí tu nežili Poláci, Češi ani Němci, ale Naši a mluvilo se „po naszym“. Dvacáté století však staré pořádky postavilo na hlavu. Češi se uzavřeli na druhé straně hor, místo odsunutých Němců přišli Poláci z východu, Ukrajinci i Řekové a snažili se po svém přežívat v podmínkách reálného socialismu. Sám autor, rodák a jeden z těch smutných bláznů, jako by psal kroniku tohoto koutu Slezska, své „Slezské písně“ naruby.
schovat popis
Recenze
Kdo mě zná, třeba mamka, děda, a další lidi, ten moc dobře ví, že povídky mám rád asi jako když omylem kliknu na gay kategorii na internetech.
Ale občas mám prostě náladu na dobrodružství. Jsem rebel. Jezdím tramvají bez držení a kupuju si džusy z ovoce, který jsem ještě nikdy neviděl. Co umíš ty? Co? Ubožáci. V těchto povídkách se Humberto docela vyřádil. Potom co jsem četl Samotu jsem očekával, že tady se nebude chodit kolem horké krupičné kaše, ani rýžové, ani jáhlové, ale že tady se půjde na tvrdíka! Třeba jako že zubař chce být řezník, pšonek šikanovanej svou kosteláckou fúrií, a nebo že další pšonek chce utéct do socialistického Československa. Jak by ve své recenzi napsal Luděk Svoboda: ještě větší blbci než jsme doufali. Občas to šlape tak nějak na půl plynu, ale je to pořád za 8.