Tato kniha je asi na české knižní scéně ojedinělá svým tématem a zpracováním. Kniha se zabývá neslyšícími lidmi a na příběhu hlavních postav Honzy a Evy sledujeme, s čím vším se musí vyrovnávat. Kniha je kombinací beletrie a odborných textů, které jsou zakomponovány do příběhu. Na počátku autor uvádí, že kniha je inspirována skutečnými zážitky neslyšících osob, všechny postavy jsou fiktivní. Dále autor uvádí, že některé příhody byly převzaty z publikací, které jsou uvedeny na konci knihy. Autor se věnuje problematice neslyšících už delší dobu. Knihu doporučuji a hodnotím knihu 5 hvězdičkami. Kniha se mi líbila, byla čtivá, od knihy jsem se nemohl odpoutat. Kniha obsahuje hodně myšlenek, které mne nutily k zamyšlení. Když jsem se pustil do čtení, řekl jsem si, že si knihu budu dávkovat postupně, jenže jsem se začetl a kniha mne doslova pohltila, takže jsem knihu přečetl skoro za jeden den, na jeden zátah, nic jiného v onen okamžik pro mě neexistovalo. Příprava knihy si určitě vyžádala hodně času a přípravy a čtenář se může tímto způsobem dozvědět hodně informací o neslyšících, které jsou autentické. Opět je to jedna z knih, kterou bych si dokázal představit na pultech českých knihkupectví. Autor knihu vydal vlastním nákladem. Pěvně věřím, že kniha bude čtena dalšími čtenáři, že čtenáře bude bavit stejně jako mě a že si čtenáři z knihy odnesou informace, které je obohatí a přinesou jim nový náhled na sluchově postižené lidi. Přál bych knize, aby měla další vydání, případně aby si někdo z vydavatelství knihu přečetl a zhodnotil její kvality, aby třeba pomohl s tiskem knihy, případně s distribucí knihy. Kniha vyšla také v elektronické formě jako e-kniha. Knihu v papírové formě lze objednat na tomto e-mailu: (url)

O problematiku neslyšících jsem se nikdy nezajímal a byla to první kniha s tímto námětem, kterou jsem četl. Dozvěděl jsem se hodně informací. Když jsem se zamyslel nad příběhem, uvědomil jsem si, jakými útrapami si musí neslyšící projít. V minulosti, v období komunismu, neslyšícím nebyla věnována dostatečná pozornost a byli odkládáni na „vedlejší kolej“. Nepatřili mezi „normální“ občany. To však platilo o jakémkoliv handicapu, který postihnul člověka v době komunismu, což bylo smutné. Po roce 1989 se změnilo politické uspořádání v zemi a podmínky pro neslyšící a lidi s různými handicapy se postupně začaly zlepšovat, aby se jim zlepšila kvalita života, což je určitě dobře. Nedokážu si představit, že bych byl neslyšící od narození, že bych nikdy nezaslechnul hlas rodičů, cvrlikání ptáků, šepot stromů, že bych nemohl poslouchat hudbu apod. Je to pro mě nepředstavitelné a při čtení jsem si uvědomil, že si mohu gratulovat k tomu, že slyším.

Oblíbil jsem si hlavní postavy knihy – Honzu a Evu. Honza se narodil do rodiny neslyšících rodičů a Eva se narodila do rodiny slyšících rodičů. Sledujeme život Honzy a Evy od prvních krůčků, přes pubertu až do dospělosti. V knize se střídají kapitoly z pohledu Honzy a Evy. Kapitoly jsou krátké. Jejich příběh mne oslovil a všechno jsem s nimi prožíval a přál jsem jim všechno nejlepší, držel jsem jim pěsti, aby všechny nesnáze obstály a překonaly je. Líbilo se mi jejich odhodlání bojovat a prát se se životem, a přestože to v životě neměli jednoduché, nevzdávali se.

Někdy jsem se zarazil nad tím, jaký byl přístup školy k výuce neslyšících žáků a jen jsem kroutil hlavou. Někdy jsem se pozastavoval nad tím, jak dokážou být někteří lidé bezohlední vůči neslyšícím. Někteří na mne působili jako zabedněnci, kteří se nedokázali vcítit do prožitků neslyšících, nedokázali je pochopit a stále dokola opakovali stejnou písníčku. Někteří lidé neměli ani snahu, aby jakýmkoliv způsobem pomohli neslyšícím. V knize se dočteme, jak obtížný život mají lidé s tímto postižením a jakým nástrahám musí čelit v každodenním životě. V knize se také dočteme o historických událostech, které se vztahují k neslyšícím (např. Milánský proces z roku 1880 aj.).

Kromě těžkých okamžiků, kterými si hlavní hrdinové prochází, jsem v knize nalezl také humorné scény, které mne rozesmály. Málokdy se stane, že se směju nahlas a vracím se k textu, kterému jsem porozuměl jen z důvodu, že si ho chci znovu přečíst, abych se zasmál a pobavil se. Ještě nyní se směji, když si na určité scény vzpomenu. Tyto okamžiky autor skvěle popsal. Neslyšící mají stejná trápení a potřeby jako slyšící, chtějí být rovnocennými partnery, proto bychom se my všichni slyšící měli zamyslet nad tím, jak se chovat, pokud se setkáme s neslyšícími, jak jim pomoci, aby měli neslyšící pocit, že nám nejsou na obtíž, ale že jim chceme upřímně pomoci a považujeme je za sobě rovné.

V knize jsem nalezl několik pravopisných chyb (překlepů) a některé věty bych formuloval jiným stylem, ale to je jen můj subjektivní pocit. Jsou to drobnosti, které nemají vliv na celkové vyznění příběhu, který se mi moc líbil svým zpracováním a dal mi nadhled a nové vědomosti o neslyšících. Kniha byla pro mě rozhodně přínosem a knihu všem doporučuji, ať u čtenářům, kteří žijí se sluchově postiženým člověkem nebo čtenářům, kteří se o tuto problematiku vůbec nezajímají tak jako já a chtějí se něco nového dozvědět.

Líbí se mi také obálka knihy, která mne upoutala na první pohled. Autorem je Adam Vodička. Tuto knihu zařazuji také do Čtenářské výzvy 2019 a přiřazuji ji do kategorie – Kniha, která vás zaujala svou obálkou. Knihu zařazuji mezi moje TOP knihy roku 2019. schovat popis