Z geniálních přítelkyň Eleny a Lily se staly mladé ženy. Zdá se, že se jejich cesty definitivně rozcházejí. Elena se stěhuje do Florencie, kde chce budovat spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie.\nPo opojení svobodou a prosperitou báječných šedesátých let přichází jako drsné vystřízlivění „olověná“ léta sedmdesátá, kdy je Itálie zmítaná teroristickými útoky pravicových i levicových extremistů, prostředí univerzit i kulturních institucí se politizuje, vykřikují se zde hesla o nutnosti třídního boje, studenti i intelektuálové se angažují, ale podmínky dělníků, zejména v Kampánii sužované camorristickými klany, se nijak nelepší. Elena by ráda žila revolučním kvasem, ale dokáže dát svému životu náboj a směr sama bez Lily? Lze přátelství udržovat jen „po telefonu“, nebo je lepší pouto mezi hlasy bez těla utnout?\nZa příběhem Eleny, která před Neapolí utíká a neuvědomuje si, že si ji nese v sobě, a Lily, která v ní setrvává, protože ví, že nejtěžší je utéct sám před sebou, se i nadále roztáčí sugestivní kaleidoskop životů obyvatel jejich rodné čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.\n \nO skutečnou totožnost Eleny Ferrante se lite­rární obec zajímá už od počátku devadesátých let, kdy vyšla románová prvotina L’amo­re molesto (1992, Tíživá láska) osob(y) publikující(ch) pod tímto jménem. Mezinárodní úspěch tetralogie Geniální přítelkyně, tvořené romány L’amica geniale (2011, Geniální přítelkyně), Storia del nuovo cognome (2012, Příběh nového jména), Storia di chi fugge e di chi resta (2013, Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou), Storia della bambina perduta (2014, Příběh ztracené holčičky), dal podnět k intenzivnějšímu pátrání po její identitě.\nAť už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi největší žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. S jejím vypravěčským mistrovstvím, které není založeno na narativních experimentech, ale na strhující síle výpovědi o těch nejzákladnějších lidských citových poutech, se už mohli čeští čtenáři setkat v románě Dny opuštění (2011).\nJejí romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování (1995, r. Mario Martone a 2005, r. Roberto Faenza), nyní se na motivy tetralogie Geniální přítelkyně chystá v produkci společnosti HBO a italské RAI osmidílný televizní seriál.\n \nTřetí díl tetralogie Geniální přítelkyně překonává svým mistrovským vypravěčstvím předchozí dvě knihy!\nPublishers Weekly\n \nPříběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou je románem divokého přátelství dvou dospělých žen. Niterná bouře odehrávající se v srdcích obou přítelkyň odráží pohnuté a neutěšené poměry Itálie.\nAmy Rowlandová, The New York Times\n \nJe to vzácné, ale někdy se to stane. Dospějete k poslednímu řádku knihy, kterou jste si zamilovali, a zmocní se vás náhlý pocit, že jste osiřeli. Mně se to právě přihodilo s třetím dílem Geniální přítelkyně Eleny Ferrante.\nLuisa Simonettová, Elle\n \nJedinečnost Eleny Ferrante spočívá v jejím umění introspekce, kterou dokáže proměnit v dokonale rozehraný part. V jejím psaní je přítomný jakýsi temný zápal a vzrušující živočišnost.\nCatherine Taylorová, The Telegraph\n \nV často domýšlivém literárním světě, v němž se to jen hemží autory uvyklými inscenovat sofistikované hříčky, a kde zato nikdo není schopen přenést na stránky bezprostřednost vůní, chutí, citů a rozporuplných vášní, je Elena Ferrante unikát: jako jediná tohle doopravdy dokáže. Proto je správné, že právě ona píše velký román o své generaci, své zemi a svojí době.\nAndrea Colombo, Il manifesto\n \nElena Ferrante píše s nevídanou silou a vehemencí, které vkládá do svých ženských postav. Nechci už číst nic jiného!\nJennifer Gilmoreová, The Los Angeles Times