Přestože je A. Strindberg spojován především se sociálním románem, v úvodní povídce se s touto tematikou setkáváme jen okrajově. To podstatné, a u Strindberga nové, je romantické snění hlavního hrdiny Alrika Lundstedta, který si vytváří svůj vlastní svět, jenž se chtě nechtě střetává s realitou.Další příběhy zasadil autor na ostrovy Paradín a Ostudec. Tím hlavním tématem zde již není vysněný svět hlavních postav, tady jde především o kontrasty. Paradín (hora dobrořečení) a Ostudec (hora zlořečení) skrývají pod falešnou maskou svou pravou tvář, takže záhy vyvstane otázka, kde je vlastně dobro a kde zlo.\nAugust Strindberg (1849-1912) byl švédský dramatik, prozaik a básník, průkopník nových směrů. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších švédských spisovatelů a za zakladatele moderní švédské prózy a dramatu.Strindberg se narodil v rodině paroplavebního komisionáře. Po absolvování lycea studoval přírodní vědy, poté medicínu, ani jeden z oborů však nedokončil. Zajímal se o malířství, chemii a fotografii, ale nejvíce ho přitahovala literatura a žurnalistika. Působil jako soukromý učitel v zámožných rodinách, herec, novinář i úředník. Část života strávil ve Francii, Švýcarsku, Německu a Dánsku. Pro svou nekompromisní kritiku švédské společnosti a jejích představitelů mu nikdy nebyla udělena Nobelova cena, přestože by si ji svými uměleckými kvalitami jistě zasloužil.Ve dvaceti letech začal August Strindberg psát hry. Když svými novátorskými díly popudil konzervativní společnost, žil šest let v dobrovolném exilu. Byl dokonce souzen pro rouhačství. Jeho tři manželství ztroskotala a to citelně ovlivnilo jeho dílo. Na počátku devadesátých let se jako důsledek rozpadu jeho druhého manželství, u něho projevila duševní krize, hraničící se šílenstvím. Krizi léčil tím, že se začal věnovat chemii, alchymii, okultismu a názorově přešel na člověka hluboce věřícího.V roce 1907 založil ve Stockholmu Intimní divadlo, pro které napsal řadu her. Poslední léta strávil v samotě ve Stockholmu.Tvorba Augusta Strindberga je obsáhlá, psal prózu, dramata i poezii. Mezi nejvýznamnější patří jeho prvotina Červený pokoj, Slečna Julie, Hra snů, Tanec smrti, Sonáta příšer, Královna Kristina a mnoho dalších, z prózy lze jmenovat především romány Červený pokoj, Lidé na Hemsö, Osamělý, Klášter a povídkovou sbírku Manželské historie.