Knihu mi poslala Martina Zrubcová (v Databázi knih má profil Mandalka74). Za knihu děkuji. Námět knihy je zajímavý – cestování v čase. V minulosti jsem si povídal s tátou o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé v současné době dožívali vysokého věku, jak je to popisováno v Bibli ve Starém zákoně. V té době se někteří lidé dožívali vysokého věku. Nejstarší muž se jmenoval Metuzalém, který měl přes 900 let. V knize VĚZEŇ ČASU hlavní hrdina Tom má přes 400 let, ale vzhledově vypadá na čtyřicetiletého muže, stárne pomaleji než normální smrtelníci. Zažívá různá dobrodružství, setkává se s významnými osobnosti – Shakespeare, Fitzgerald, Cook, v jeho životě se vyskytují také ženy.. Kniha má 5 částí, autor přeskakuje z minulosti do přítomnosti v různých stoletích, což lze určitě očekávat od knihy s tématikou cestování časem. Kniha se celkově četla dobře, občas jsem se přistihl, že moje myšlenky odlétají jiným směrem a na knihu se dostatečně nesoustředím, ale to nebyla autorova chyba. Spíše to bylo způsobeno smutkem, který mne chytil do svých spárů, ale jen na chvíli. :) Kniha určitě nedosahuje vrcholu, při které bych ji hodnotil všemi 5 hvězdičkami. Každopádně si zaslouží 80 % a čtenáři, kteří mají rádi knihy s námětem cestování časem, mohou tuto knihu vyzkoušet. V knize jsem nalezl také citáty, které upoutaly moji pozornost.

Zdá se mi, že v minulosti jsem už psal komentář, ve kterém jsem uvedl, že není důležité, jak vysokého věku se člověk dožije, ale jak svůj život prožije. A tuto informaci jsem už četl v několika knihách. Určitě je na tom kus pravdy. Někdo se dožije vysokého věku a je třeba celý život nešťastný, neprožil ho naplno, jak si přál a trápí se tím, cítí se osamělý a nešťastný, a protikladem může být člověk, který se dožil nízkého věku, ale život prožil s plným nasazením a užil si ho plnými doušky. Když se zamyslíme nad těmito případy, co je pro člověka lepší, když by si měl vybrat mezi těmito dvěma možnostmi? Kniha je o čase. V dnešní době hodně lidí říká, že nemá čas na spoustu věcí, plánují si svoji budoucnost, navracejí se do minulosti a přítomnost jim často uniká mezi prsty. To se také často píše v některých motivačních knihách. I já se někdy přistihnu, že se navracím do minulosti, ale myslím si, že už je to méně intenzivní než v minulosti. Do budoucnosti se raději nedívám, mám pocit, že nebude moc růžová. :) Každopádně se pokusím zaměřit na přítomnost a žít v přítomném okamžiku. Myslím si, že určitě není nic špatného na tom zavzpomínat si, anebo mít nějaké plány do budoucna, které bychom chtěli zrealizovat, ale hlavní část by měla tvořit přítomnost. Hodně jsem se zase rozepsal, ale už končím. :) schovat popis