Kniha obsahuje tři díla francouzské literatury z 18. století, tedy z období běžně charakterizovaného jako libertinská kultura. Výraz „libertinství“ je ovšem mnohoznačný a spadají do něj jak frivolní a lascivní knihy, tak i spisy předrevolučních filozofů a raných osvícenců. Jako první je zařazen jeden z nejznámějších a zároveň nejvíce pronásledovaných textů 18. století, krátký román, jehož titul zní Tereza filozof čili pamětní spis k příběhu otce Dirraga a slečny Eradice (1748) a za jehož autora je nejčastěji po važován Boyer d’Argens. Román byl šířen ilegálně, přičemž důvodem nebyly jen jeho silně erotické pasáže, ale zejména „libertinství“ v původním slova smyslu, to jest ideje, které šířil – problematičnost křesťanské morálky, náboženství jako lidský výtvor apod. Román má blízko k markýzovi de Sade, ale v zásadě v něm jde mnohem více o svobodu myšlení v duchu osvícenství.

François Choderlos de Laclos je u nás znám pouze jako autor Nebezpečných známostí (1782), avšak jeho literární zájmy byly širší, jak dosvědčuje druhý text publikace – esej O ženách a jejich výchově (1783), který z „feministické“ perspektivy nachází původní přirozenost ženy jako bytosti silné, svobodné a šťastné.

Novela Není zítřku (1777), jejímž předpokládaným autorem je Dominique Vivant Denon, rytec a příležitostný diplomat, přibližuje „libertinskou“ dobu jiným způsobem. Rozehrává téma „nicotnosti“ (vlastně se nestalo nic) a nezávaznosti; sváděná a zdánlivě přístupná žena hraje suverénně svou hru, i když jde možná jen o to překonat jistou přesycenost zvláštní tragikomickou epizodou. Příběh sám je krátký, závěr překvapivý a vše je nezvykle „moderní“. Knihu uzavírá zasvěcený doslov o francouzském osvícenství a libertinství 18. století, resp. o jeho kulturně-filozofických základech a literárních souvislostech z pera Miroslava Petříčka.