Milostná vyznání ve stínu smrti \nJaro 1943, pankrácké cely smrti. Jen jedna zeď stojí mezi vězni a právě stloukanou gilotinou. Na popravu tu čekají lidé, které zlo nezlomilo. Zbývají jim poslední dny života. Spolu s nimi Anna a Robert. Nikdy se nepotkali, nikdy se nepotkají. A přesto mezi nimi vzniká pouto, které nelze umlčet. Stačí útržek papíru, tužka a odvaha. Motáky tajně psané v tísnivé atmosféře vězeňských cel vzdorují temnotě kolem. Jejich slova se stávají svědectvím síly lidského srdce i vzpourou proti beznaději. Oddělení smrti ale nevelí pouze nacisté. Vládne tady i Duch Pankráce. Tichý hrdina, tajemný přítel bez tváře, který vzkazy předává, pomáhá přežít i umřít. A nezapomíná. Stejně jako nenápadná rodina ze Strašnic uchovávající jména i popel popravených. \nRomán vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti pankrácké sekyrárny. Autorka v něm oživuje zapomenuté hlasy popravených — a ukazuje, že odvaha, přátelství a láska mohou přežít i smrt. \nOd autorky bestsellerů U severní zdi a Ignis fatuus  \n–––\nJako spisovatelka prokazuje maximální schopnosti: jak obecně řemeslné, pokud jde o celkovou výstavbu textu, modelaci jednotlivých figur, průběžné sycení atmosféry příběhu — tak výkres konkrétních situací, záběrů, obrazů.— Radim Kopáč o románu U severní zdi, Lidovky.cz \nTahle kniha je pro mě prequelem románu U severní zdi. Nespojují ji s ním stejné postavy, ale osudy jednoho místa — pankrácké sekyrárny, která mi zůstala v hlavě i se všemi příběhy, co už se do předchozí knihy nevešly. Proto jsem se k nim rozhodla vrátit a vyprávět je. V mnoha z těch stovek motáků psaných jen pár minut před smrtí, bylo i přání, abychom nezapomněli. A poslední přání se musí plnit.— Petra Klabouchová, autorka \n