Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Novela Vertigo se odehrává v devadesátých letech dvacátého století. Tu dobu autor zpřítomňuje hovorovou řečí, sarkasmem a bezmocností, celkovou deziluzí – někde na pomezí toho všeho se rodí příběh hlavního hrdiny Dušana. Dospívá v době, kdy kolem něj letí roky možností, privatizací, ale i roky...
číst celé
Novela Vertigo se odehrává v devadesátých letech dvacátého století. Tu dobu autor zpřítomňuje hovorovou řečí, sarkasmem a bezmocností, celkovou deziluzí – někde na pomezí toho všeho se rodí příběh hlavního hrdiny Dušana. Dospívá v době, kdy kolem něj letí roky možností, privatizací, ale i roky bankrotů a osobních tragédií. Sedmnáctiletý Dušan žije v tomhle porevolučním šílení svůj pomalý život, ve kterém se o své místo na slunci perou jak hormony, tak nepochopení rodičů. Někde tam na pomezí loudání se po světě, pití piva, poslouchání hudby, lovení ryb na pytlačku a sledování spolužaček se rodí první velká láska. Jenže ta – jak to už u takových lásek bývá – je jako kometa: zazáří, oslní, způsobí závrať, vertigo. A pak zmizí, aby za sebou nechala otevřené dveře do světa dospělosti.
schovat popis
- Nakladatel: Knižní klub
- Kód:
- Rok vydání: 2016
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 144
- Šířka balení: 13 cm
- Výška balení: 20.5 cm
- Hloubka balení: 1.2 cm
- Váha balení: 270 g
Recenze
Vlastně mi to připadá četba více pro kluky, než pro holky.
Je to také jediná knížka, ve který mě doslov dostal víc, než samotná knížka.
Takže o čem to je: Dušan chce zasouvat. End of story.
Jako majitel penisu, který byl jednou taky panic, moc dobře vím, že v takovým období je muž schopnej udělat cokoliv. Dokonce to může dojít tak daleko, že v nějakým zoufalství svolí a má sex s tlustou ženou, což je hned po nechtěným zakousnutí do mokrého chlebu a holokaustu třetí nejhorší věc všech dob. Byl jsem tedy připravený na solidní drámo vesnických rozměrů. Diskotéky, zelená, Maruška Svobodová s knírem a další stigmata.
Jenže, jako na truc je Dušan figurka uplácaná z klasických tupých, plesnivých klišé, na který autor zdárně promítá všechny plochý a naivní duševní pochody, který má kdejakej puberťák. A puberťáci jsou všichni na přesdržku. V případě Dušana to ještě ujde, protože ho válcují jeho kámoši Pardál a Havran, kteří jsou už karikatury na druhou a člověk jen kroutí hlavou, jaký tuposti jim jdou z pusy jen proto, aby z nich autor vytvořil plastické postavy. Takže se tu zdárně jedou reálie jak kokot, Tublatanka, mladej Víveg a emzeta, ty brďo. Jenže na sentimentu se to neutáhne. A mrkání směrem k Millerovi, Hessemu a Camusovi to všechno už definitivně mění na karneval pomrkávání \"hele, koukejte, no jo, to sme byli všichni blbí co, když jsme byli mladí?\"
Styl, kterej autor zvolil, taky nebyl nejšťastnější (tedy alespoň pro mě), protože valba Hertha Miller style feačuring Petra Strobo-Soukupová s břitkými flashbackovými pohledy působila v příběhu nýmandovského panice celkem zbytečně. Vlastně jen maskuje, že tu jde o něco víc. Jenže nejde.
Jde o tupej příběh prvního prcání (ufff) , který by si zasloužil tak maximálně povídku, ale shodou okolností se odehrává v devadesátkách, který jsme přežili a teď se máme líp, tak je trochu zešedivíme, ale ne zase moc, protože jsme mohli chodit na ryby a nebyly smartfouny, takže jsme se vlastně měli dobře.
Zachraňují to aspoň některé lepší slovní výměny (kdy se autor nesnaží ukázat, že je chytrej) o prcání a chlastání, grafika ženského pecinátora Nikoly Klímový a fakt, že je to krátký.