Jeptiška pro markraběte je v pořadí čtvrtý díl ze série Mocní a ubozí markrabství moravského. Stejně jako v předchozích dílech, zde autorka kombinuje pohled do nejvyšších vrstev společnosti v protikladu s těmi, kteří stojí na pomyslném žebříčku nejníže. Žebráci a prostitutky jsou zde stejně běžní, jako ctihodní měšťané i sám markrabě s manželkou a milenkou.
Knížka začíná příběhem moravského markraběte Jana Jindřicha, který začíná vyjednávat svatbu s ženou, kterou miluje, ale která dosud žila jako jeptiška – Alžbětou Těšínskou, zvanou Elza. Autorka neztrácí čas a po vysvětlení rodových problémů a politické scény přeskakuje doprostřed města Brna, do měšťanského prostředí a rozehrává zde několik příběhů. Jedním je v anotaci zmíněná Serafína Anselmová, která se jako vdova po brněnském měšťanu Konrádu Anselmovi vrací do Brna, aby vznesla nárok na dědictví pro jejich syna. S sebou přiveze dvojici pomocníků, která hraje důležitou úlohu v podivných událostech, jež se v Brně začnou odehrávat záhy poté. Další vrstvu příběhu tvoří švec Žežula, kterému po návštěvě místních kořenářek zemře syn, jehož léčily. Obviní obě ženy z čarodějnictví, ale sám se do případu nepěkně zamotá. Svou roli zde hrají postavy, které známe z předchozích dílů. Vedle některých měšťanů a rychtáře Jakuba z Rohru jsou to právě ony kořenářky, stará Háta, její snacha Kordula, atI když se může zdát, že díky zločinům, které se v Brně odehrávají, se bude jednat o historickou detektivku, opak je pravdou. Čtenář ví vždy první, kdo co provedl, neví však, jak to dopadne. Bude pachatel potrestán, nebo se spravedlnost někam zatoulá? Autorka totiž vedle své fantazie využívá skutečné příběhy, které se kdysi v Brně udály, a proto výsledek pátrání nezávisí ani tak na ní, ale na tom, jak je kdysi vyřešila městská rada. Autorka v tomto díle postavy příliš nepopisuje. Především ty známé, zmíněné již výše. Počítá zřejmě s tím, že čtenáři četli i předchozí díly a proto ony osoby již dobře znají. Ostatně sama v doslovu doporučuje číst všechny díly tak, jak postupně vycházely, přestože na sebe časově nenavazují. Vedle problematiky městského práva se dozvídáme mnohé historické informace o měšťanech Brna, vedení domácností, o tom, jak to vypadalo ve vrstvách nejnižších, ale i v těch nejvyšších. Dozvíme se plno politických i soukromých věcí ze života moravského markraběte, jeho rodiny a přátel, atd. Celkově si po přečtení knížky umíme dobře udělat představu středověkého Brna a zjistíme, že to bylo místo nehostinné, stejně jako příjemné, útulné a domácké, kde se dařilo řemeslům i obchodu.
Samotný příběh je sestaven velmi pěkně. Čtenář je okamžitě vtažen do děje díky střídmému množství informací, které ho nezahltí. Zároveň zjišťuje, že i když se dozví plno historických faktů, je to činěno nenásilnou formou díky velké čtivosti, s jakou je knížka napsána. Věcné popisy jsou střídány svižnými rozhovory mnohdy i úsměvnými a dotvářejí tak představu o jednotlivých postavách a jejich životě. Vůbec mi nevadilo, že jsem u zločinů ihned věděla, kdo je spáchal. Do příběhů to zapadlo zcela přirozeně a dělat tajnosti s pachatelem by bylo přebytečné.
Jeptiška pro markraběte je mnohovrstevnatý historický román, který poučí i pobaví. Přesto, že ho nelze brát jako odbornou literaturu, autorka prostudovala mnoho odborných knih a její příběhy vychází ze skutečných událostí, které se v Brně a v okolí Jana Jindřicha skutečně staly. Historické reálie má věrně popsané a proto si na jejich základě a po přečtení knížky lze udělat jasnou představu, jak mohlo Brno ve druhé polovině 14. století asi vypadat.
Knížka se mi líbila stejně jako předchozí díly a pokud vyhledáváte historické romány, nebo vás prostě zajímá, jak vypadalo Brno ve středověku a rádi byste nahlédli do měšťanských domácností, nevěstinců, židovské čtvrti či do šlechtického prostředí, určitě po těchto knihách sáhněte. Doporučím je po vzoru Nadi Horákové číst postupně, abyste nepřišli o všechny spojitosti a nedozvěděli se některé podstatné věci dříve, než je vhodné. schovat popis