Ve svém románu se autor vrací k motivu pouti: tentokrát se vydává na cestu po Transsibiřské magistrále. Putování hrdinů knihy se odvíjí ve znamení symbolu Alef, který pro autora v duchu magické tradice představuje bod, v němž se vše sbíhá a v němž můžeme v jediném okamžiku spatřit vše. Vizuální...
číst celé
Ve svém románu se autor vrací k motivu pouti: tentokrát se vydává na cestu po Transsibiřské magistrále. Putování hrdinů knihy se odvíjí ve znamení symbolu Alef, který pro autora v duchu magické tradice představuje bod, v němž se vše sbíhá a v němž můžeme v jediném okamžiku spatřit vše. Vizuální videochutnávka
Paulo Coelho a rozhodně hodně specifický autor, který vám zkrátka buď sedne a nebo ne. Já musím říct že jsem si tuhle tu jeho knížku užila hodně, ale já mám obecně hodně ráda všechny jeho knihy které se jakýmkoliv způsobem vztahují k putování, protože to je něco co autorovi vychází opravdu přímo ze srdce a je to na jeho tvorbě znát. Alef se mnou opravdu hodně souzněl. Tohle je jedna z nejlepších knížek jakou jsem od něj četla!!!
Pro mě osobně velice poutavý příběh o cestě k sobě samotnému. Příběh začíná velice dlouhou cestou ve vlaku po Transsibiřské magistrále. Na této cestě hlavní hrdina (sám autor) potkává mladou dívku, se kterou byl spojen již v minulých životech. Já osobně jsem knihu nemohla pustit z ruky než jsem jí celou dočetla a to se mi tak často nestává. Myslím, že je to ten typ knihy, ke které se člověk může vracet a vždy tam najde něco nového. Jediné co se mi na knížkách P. Coelha nelíbí jsou ilustrace na přebalech.
No tohle asi nééé... Pryč jsou ty časy, kdy mě Coelho bavil... A nebo je to prostě jen špatná kniha. Nějak mě prostě nezajímá autor samotný, bavily mě jeho smyšlené příběhy. Třeba byl tenhle také smyšlený, ale stejně... Obdivuji, jak šel s kůži na trh, přiznat svoje city k dvacítce, které by skoro už mohl dělat dědu, to chce asi odvahu. Ale mně to přišlo až trochu nechutné... Nejvíc mě bavila linie s inkvizitory, bez toho dalšího bych se s klidem obešla...
Podle mého názoru nejhorší kniha P. Coelha. Námět úžasný, dlouhá cesta vlakem po Rusku při které potká mnoho zajímavých lidí. Bohužel realita knihy je nudná a nepříjemná. Spisovatel sebe sama nepopsal zrovna v nejlepším světle, vypráví o dívce, kterou vlastně zneužil a choval se k ní odporně. Ačkoli by bylo zajímavé sem tam z vlaku vystoupit, nestane se tak a kniha z vlaku nevyleze. Tedy prostředí velmi monotónní. Duchovní cesta? Nikoli.
Recenze