„Křivopřísežník“ je historická detektivka ze středověké Anglie. Autorem je dánský spisovatel Martin Jensen (1946), který už v zahraničí vydal řadu historických románů a detektivek. U nás je to jeho druhý román, předcházela detektivka „Královi psi“. Novinku vydalo nakladatelství Plus v edici Drsný Sever.
Dánský prozaik Jensen si pro svůj volný cyklus detektivek vybral dvojici originálních detektivů amatérů, kteří fungují na principu Velkého detektiva a jeho pomocníka. Winston je bývalý mnich, který církev nesnáší ještě víc než Boha. Tento středověký Sherlock Holmes se živí iluminacemi rukopisů a ve svém oboru je nejlepší, proto si může dovolit arogantní chování vůči potenciálním klientům, kteří mu nejsou po chuti.
Halfdan je o generaci mladší floutek, který přišel o rodinné panství, ale stále se nemůže srovnat s tím, že je sluhou a ne aristokratem se svým dvorem a sluhy. Mladík má slabost pro krásné dívky a ženy a nutno podotknout, že v tomto díle dostaly ženské hrdinky více prostoru než v předcházející knize. Halfdan je osvěžující postava, kterou autor pojal stylem „nic lidského mi není cizí“. Winston je intelektuál, Halfdan je zemitý člověk, který nemá problém drbat se na veřejnosti v rozkroku nebo říhat. Skvělé je, že příběh vypráví Halfdan ze svého pohledu a jeho komentáře jsou leckdy velmi jadrné. Na paškál si vezme i svého dobrodince, kterého čeká eskapáda s milenkou vlastnící hospodu.
Žánrově jde o klasickou detektivku, která má podobné schéma jako předcházející kniha: Winstona a Halfdana pověří panovník jistým úkolem, během kterého dojde k vraždě, kterou je nutno vyšetřit. Vražda se odehraje v klášteře a podezřelí jsou vesměs jeho obyvatelé. Vyšetřování se ujme Halfdan, který vyslýchá podezřelé. Děj posouvají dialogy s množstvím falešných i opravdových stop. Trochu mě mrzí, že kniha obsahuje prolog, díky kterému si čtenáři udělají poměrně jasnou představu o motivu vraždy.
Příběh má svižné tempo a je jednoduché se do něj začíst tak, že nebudete vnímat okolní svět. Přesto je tu jedna věc, kterou si mohl Jensen odpustit. „Královi psi“ nebyli nijak didaktičtí a autor vynechal přednášku o středověku. Děj „Křivopřísežníka“ je ovlivněný politikou, proto vám autor poměrně zevrubně vysvětluje, co se kdy stalo a kdo se účastnil jaké události. Pro českého čtenáře jsou tyto informace dost odtažité, navíc vám v pochopení brání podivná jména, která se dost pletou. Zřejmě tyto informace byly nutné, ale kvůli nim příběh zejména na počátku připomíná víc historický román, než čtivou detektivku.
I tak je „Křivopřísežník“ dobře napsaná detektivka, za kterou se její autor nemusí vůbec stydět. Milovníci historie si tady zaručeně přijdou na své. A milovníci detektivek? Ti si možná budou přát, aby se autor v dalším díle vrátil ke „Královým psům“ a vystavěl nový příběh tak, aby v něm jeho dva detektivové mohli excelovat a zářit. „Křivopřísežník“ je totiž o něco vážnější a mně chybělo pošťuchování a průpovídky pánů Winstona a Halfdana. schovat popis