Před čtyřiceti lety, v roce 1972, vyšla kniha Meze růstu. Je shrnutím výsledků stejnojmenného výzkumu, jehož jádrem bylo vytvoření počítačového modelu pro simulaci vztahu mezi exponenciálním růstem populace a ekonomiky na straně jedné a omezenými zásobami zdrojů na naší planetě na straně druhé. Kniha vzbudila velký ohlas, protože v době všeobecného technologického a ekonomického optimismu předložila výsledky výzkumu, který jasně říkal, že rozvoj na naší planetě nemůže pokračovat do nekonečna stejným směrem a tempem jako doposud. Ačkoli se Meze růstu staly i terčem kritiky zejména z akademických pozic, z hlediska metodologie výzkumu, nad negativními ohlasy vysoce převážily ty, které braly závěry výzkumu jako vážné varování. Téma limitů růstu se stalo důležitou součástí společensko-politické debaty, jejímž klíčovým vyústěním byl koncept trvale udržitelného rozvoje, postulovaný v Brundtlandském dokumentu v roce 1987 jako rozvoj uspokojující dnešní potřeby bez omezování budoucích generací v uspokojení jejich potřeb. Udržitelný rozvoj je komplexní úkol, který zasahuje všechny obory a oblasti života společnosti. V architektuře se debata o udržitelnosti velice často omezuje pouze na stavební a technologické aspekty díla, které jsou snadno kvantifikovatelné a kontrolovatelné. Změna, která má umožnit naší civilizaci přežít, se ovšem nemůže odehrát pouze v kvantitativní rovině: je zapotřebí změna kvalitativní. Změna v přístupu k životu a k hodnotám. V tomto čísle časopisu Zlatý řez jsme se pokusili naznačit některé možnosti takové proměny, které jsou architektuře vlastní anebo s ní úzce souvisejí. Na následujících stránkách se dočtete o adaptabilních budovách, o historii tohoto konceptu a jeho modernistických základech i současných reálných možnostech. Najdete zde různé pohledy na využití přírodních materiálů a přírodních principů v architektuře, recyklaci a revitalizaci stávajících budov i celých areálů. Dozvíte se něco o tom, jak praktikují udržitelnost (aniž tomu tak říkají) řeholníci, kteří si zvolili dobrovolně život plný materiálních omezení. A konečně se dočtete i o vztahu zahrady a krajiny a o tom, jak se místo v krajině ustavuje nejen formálně, ale také společensky. Ať je vám toto vydání Zlatého řezu inspirací pro udržitelnou architekturu i život. Jana Tichá