Kdo ze čtenářek by neznal královnu romantických příběhů, Američanku Beatrici Small? Její příběhy jsou plné romantiky, napětí, vášně i erotiky. „Lucianna“ je třetím dílem ze série „Dcery obchodníka s hedvábím“ a podle mého je zatím nejlepší.
Románu předcházely tituly „Bianka“ a „Francesca“. Knihy, které vydává nakladatelství Baronet, nesou jména podle ústředních hrdinek. Jde o sestry původně zámožného florentského kupce, které se jejich rodina snaží co nejlépe provdat. Dívky (a že některým je sotva patnáct let) žijí v renesanci, tedy v době, kdy o jejich osudu rozhodovali nejdříve rodiče a poté manžel nebo manželova rodina. Všechny tři dívky jsou na svou dobu nebývale emancipované. Jsou tvrdohlavé, chtějí si o svém životě rozhodovat samy a rozhodně nemají pocit, že se neobejdou bez manžela.
Autorka jim připravila rozličné osudy plné životních kotrmelců. Dívky čeká láska, mateřství, ale i spousta tragédií. Nechci prozrazovat příliš, ale připravte se na to, že některé z knih nekončí jako typická červená knihovna. V tomto ohledu spíše připomínají reálný životopis. Jste-li zaryté romantičky a čekáte-li, že všechny podobné knihy končí větou: „A žili šťastně až do smrti“, mohly byste být zklamané. V tomto směru by vám rozčarování přinesl pouze konec, jinak jsou všechny knihy nadupané romantikou tak, až to není hezké. V tomto ohledu je nejlepší právě „Lucianna“, která má velmi blízko pohádce.
„Bianka“ připomíná erotický román a je plná milostných scén, které jsou značně neortodoxní a troufalé. Věřte tomu, že současné erotické romány nesahají „Biance“ ani po kotníky. Docela jsem žasla, jakou má autorka fantazii. Co mě opravdu dostalo, byla milostná scéna, v níž figurovala Bianka, její manžel, otrokyně a osel. „Francesca“ má hodně blízko životopisu. Obsahem i stylem vyprávění. „Lucianna“ je oproti nim ryzí červená knihovna se vším, co k tomuto typu literatury patří. Zřejmě to bude jediná kniha, u které se zasníte a řeknete si, že byste si to s hlavní hrdinkou klidně vyměnili.
Celý příběh se točí kolem hlavní hrdinky, ale kromě toho se postupně dozvídáte víc a víc informací o osudu jejích starších sester. Lucianna je ze všech sester nejpraktičtější a jejím rodičům se jeví i jako nejposlušnější. To je možná dáno tím, že dívka souhlasí se sňatkem s bohatým knihařem, kterému je už přes osmdesát let. Nemiluje ho, ale protože její otec zchudl, nemůže si vybírat. Autorka několikrát připomene, že Lucianna není tak krásná jako její starší sestry, z nichž obzvláště Bianca byla proslulá krasavice, což je věc, kterou si mohla odpustit. Čtenářky se chtějí do Lucianny vžít a chtějí věřit, že ona je ta nekrásnější a nejlepší. Navíc je úsměvné, že dívka na obálce je mnohem hezčí než její krásné sestry na předchozích obálkách.
Manželství se starcem je pouho epizodou. Manžel brzy umírá, Lucianna začne pracovat v jeho obchodě a záhy je jasné, že má smysl pro podnikání. Nyní je z ní zámožná schopná vdova, která nijak netouží po dalších vdavkách. Na všechna svá předsevzetí však zapomene ve chvíli, kdy do jejího obchodu vejde urostlý tmavovlasý cizinec. Lucianna opouští Florencii a vydává se do Anglie, kde má zastupovat cech prodavačů hedvábí. Dál už je zbytečné cokoliv říkat. Všichni přece víme, že kniha nebude o tom, jak Lucianna prodává hedvábí.
Děj plyne poklidným tempem a nejvíc prostoru tady má vztah, který vzniká mezi mladou ženou a „jejím cizincem“. Lucianna má příjemně proříznutý jazyk a od svých sokyň si nenechá nic líbit. Najdete tu humor i napětí, ale není to nic, co by příběh příliš odchýlilo od žánru romance.
schovat popis