„Pastýř smrti“ je thriller ve stylu „Mlčení jehňátek“. Příběh je temný, drsný a hodně komplikovaný. Pro mě je to jeden z nejlepších thrillerů, jaké jsem v poslední době četla. Proto mě docela překvapilo, že jde o debut.
Americký autor Cross nijak nezastírá, že hodlá pokračovat v tradici psychologických thrillerů v duchu úspěšného „Mlčení jehňátek“. Jeho hlavní postavy fungují na stejném principu: máme tady sériového vraha a psychopata Francise Ackermana a jeho protipól, bývalého detektivka Marcuse. Nejvíc prostoru má psychopatický zabiják a nutno podotknout, že jeho životní příběh a vraždy, kterých se dopouští, by vystačily na jednu samostatnou kvalitní knihu.
Ale s tím se Cross nespokojil. Jeho ambicí bylo napsat komplikovaný příběh plný zvratů a zápletek, který bude čtenáře šokovat. Docílil toho tím, že sem přidal dějovou linku připomínající špionážní thriller. Autor s vámi celou dobu bude manipulovat tak, jako Francis manipuluje se svými oběťmi. Stvůra Francis hraje hru Kdo z koho a podobnou hru s vámi hraje i autor. „Pastýř smrti“ je strhující thriller, který vás ani na chvíli nenechá oddychnout. U Crosse nemáte nejmenší šanci uhádnout, jak se bude děj vyvíjet. A závěr? Ten si budete muset přečíst několikrát, abyste se ujistili, že je to pravda a vy jste to pochopili správně.
Pokud jste přecitlivělí a nemáte rádi brutální scény plné násilí a krve, raději se do knihy nepouštějte. Hned v úvodu se psychopat Francis předvede se vší parádou. Je tu několik scén, několik obětí, ale ke každému člověku přistupuje zabiják jinak. Je šílený, to ano, ale zdá se, že jeho hlavním cílem je se co nejvíce pobavit. Své oběti nabídne hru, která má určitá pravidla. Ta hra je pokaždé jiná, proto čtenář netuší, co bude příště. Ani jedna hra se neopakuje a záleží jen na vašem vkusu, kterou považujete za nejšílenější. Za skvělé považuji to, že Francis dodržuje pravidla svých her, a díky tomu některé oběti přežijí. Což je další věc, která vás udrží v napětí.
Postupně se dozvídáte, co Francis prožil. Autor svému zápornému hrdinovi vymyslel takové dětství, že s ním budete soucítit. Cross svého psychopata pojal tak geniálně, že se s ním téměř ztotožníte. A pokud mu nebudete ve skrytu duše držet palce, minimálně mu budete fandit, aby přežil a objevil se v další knize. Na začátku má Francis mnohem víc prostoru než kladný hrdina Marcus. Jestliže to Francis hned rozbalil, Marcus na začátku knihy působí trochu ploše. Nejdřív jsem si myslela, že postavu Marcuse autor příliš nezvládl, ale po přečtení knihy mi bylo jasné, že přesně tohle jsem si měla myslet.
Autor dal naprosto cíleně do knihy několik věcí, které budete při čtení považovat za nedostatky. Hodně krát mě přepadl pocit, že tohle je trapné americké klišé a že tohle by se dalo napsat jinak a lépe. Ale ve finále zjistíte, že všechno dává smysl a že autor napsal všechno přesně tak, jak potřeboval. Asi v polovině knihy si řeknete, že některé zápletky jsou tady nadbytečné. Bude vám připadat, že se kniha skládá ze dvou různých částí, ale na konci zjistíte, že do sebe všechno zapadne jako díly skládačky a že jedna část nemůže bez té druhé existovat.
Podobné je to i s názvem knihy. Proč se jmenuje tak, jak se jmenuje, zjistíte až na posledních stránkách. A garantuji vám, že to pro vás bude poměrně šokující odhalení. Během čtení vám asi bude vadit, že ozbrojené postavy vedou se svým protivníkem řečičky ve stylu hollywoodských filmů. Přes tohle se přeneste, protože i tohle je součástí hry, kterou s vámi autor hraje. V knize jsou vrazi, psychopati, policisté, agenti FBI, dokonce i politici, ale vy do poslední chvíle nevíte, kdo je kdo. Vy nevíte, kdo je kladný a kdo záporný, a nevíte dokonce ani to, kdo je mrtvý a kdo živý.
Ethan Cross vytvořil příběh, který neodložíte, dokud si nepřečtete poslední stránku. A věřte mi, že se už budete těšit na další knihu, protože v „Pastýři smrti“ nakousl pár dalších záhad, jimž budete chtít přijít na kloub. schovat popis