Všechno hezké má jednou svůj konec a bohužel to platí i pro hezké příběhy. Knížka Přej mi domov se mi zaryla nejen pod kůži, ale i hluboko do srdce a na Karu, její sestru Hanu a čtyřnohého parťáka Hemiho určitě jen tak nezapomenu.
Děj příběhu se odehrává v USA a čtenář v něm může sledovat osudy dvojčat, sester Kary a Hany, které se, každá po svém, neustále snaží vyrovnat nejen s těžkým dětstvím, stráveným v mnoha pěstounských rodinách, ale také s dalšími nástrahami osudu, které jim život postavil do cesty v dospělosti. S Karou pak může od začátku prožívat její putování z Georgie do floridského Key Westu, při němž najde nejen čtyřnohého parťáka Hemiho, ale také mnoho laskavých a přátelských lidí, kteří v ní zažehnou jiskřičku naděje v lepší budoucnost a možnost pochopit, že i na ní může někomu záležet, že i ona může být milována a že i ona může být potřebná a někomu nápomocná...
Na tomto titulu se mi líbilo právě skloubení několika stále aktuálních společenských témat do sebe, z čehož nakonec vznikl velmi silný, emotivní a čtivý příběh. Autorka, vycházející z vlastních zkušeností, tak popisuje nejen radosti a strasti ze života sourozenců, dvojčat, ale také se celkem podrobně věnuje celému systému pěstounské péče a jeho ne vždy pozitivnímu vlivu na děti, který se s nimi pak může táhnout až do dospělosti a také depresím, kterými trpí jedna z postav. Velmi se mi líbilo i psychologické propracování jednotlivých postav a jejich postupná přeměna...
A jelikož se celým příběhem táhlo jméno Ernesta Hemingwaye, což byl Kařin oblíbený autor, tak jsem dostala chuť, něco si od něj přečíst. Takže to v nejbližší době vidím na rereading Sbohem armádo, kterou mám od něj nejraději...
Pokud ještě váháte, zda si Přej mi domov přečíst nebo ne, tak neváhejte a jděte do ní. Jedno, jestli jste milovník pejsků nebo ne. V příběhu si určitě přijde každý na to své. Mně osobně vedla tato knížka hodně k zamyšlení a musím napsat, že jsem ráda za tak úžasnou rodinu, co mám a dětství, jaké jsem prožila. Ne každý má takové štěstí...
Recenze
Děj příběhu se odehrává v USA a čtenář v něm může sledovat osudy dvojčat, sester Kary a Hany, které se, každá po svém, neustále snaží vyrovnat nejen s těžkým dětstvím, stráveným v mnoha pěstounských rodinách, ale také s dalšími nástrahami osudu, které jim život postavil do cesty v dospělosti. S Karou pak může od začátku prožívat její putování z Georgie do floridského Key Westu, při němž najde nejen čtyřnohého parťáka Hemiho, ale také mnoho laskavých a přátelských lidí, kteří v ní zažehnou jiskřičku naděje v lepší budoucnost a možnost pochopit, že i na ní může někomu záležet, že i ona může být milována a že i ona může být potřebná a někomu nápomocná...
Na tomto titulu se mi líbilo právě skloubení několika stále aktuálních společenských témat do sebe, z čehož nakonec vznikl velmi silný, emotivní a čtivý příběh. Autorka, vycházející z vlastních zkušeností, tak popisuje nejen radosti a strasti ze života sourozenců, dvojčat, ale také se celkem podrobně věnuje celému systému pěstounské péče a jeho ne vždy pozitivnímu vlivu na děti, který se s nimi pak může táhnout až do dospělosti a také depresím, kterými trpí jedna z postav. Velmi se mi líbilo i psychologické propracování jednotlivých postav a jejich postupná přeměna...
A jelikož se celým příběhem táhlo jméno Ernesta Hemingwaye, což byl Kařin oblíbený autor, tak jsem dostala chuť, něco si od něj přečíst. Takže to v nejbližší době vidím na rereading Sbohem armádo, kterou mám od něj nejraději...
Pokud ještě váháte, zda si Přej mi domov přečíst nebo ne, tak neváhejte a jděte do ní. Jedno, jestli jste milovník pejsků nebo ne. V příběhu si určitě přijde každý na to své. Mně osobně vedla tato knížka hodně k zamyšlení a musím napsat, že jsem ráda za tak úžasnou rodinu, co mám a dětství, jaké jsem prožila. Ne každý má takové štěstí...
A jelikož se celým příběhem táhlo jméno Ernesta Hemingwaye, což byl Kařin oblíbený autor, tak jsem dostala chuť, něco si od něj přečíst. Takže to v nejbližší době vidím na rereading Sbohem armádo, kterou mám od něj nejraději...