Ve strhujícím dvoudílném románu americké klasičky Edith Whartonové – vůbec první ženy, která kdy získala Pulitzerovu cenu – před námi ožívá mistrně vykreslená plejáda postav, jež prožívají svůj „americký sen“ a touží po ukojení svých vášní ve víru sebevědomí i nejistoty. Autorka, jež byla součástí světa „horních deseti tisíc“, avšak dokázala si od něj zachovat kritický odstup, ho vidí bez příkras, ale také s pochopením a humorem. I proto je její sonda do duše vášnivé ženy, kterou by dnešní „arbitři morálky“ označili za „zlatokopku“, čtivá i dnes.\nLily Bartová, mladá žena obdařená nevšední krásou a výjimečným charismatem, jako by byla těmito mocnými zbraněmi naopak stahována do stále nižších pater společenského žebříčku. Ztrácí postavení privilegovaného hosta bohatých dam a stává se sice exkluzivní, leč snadno dostupnou ozdobou, kterou si nárokují muži, jimiž ještě přednedávnem opovrhovala. Ztráta dědictví po puritánské tetě, nutnost splatit dluh zamilovanému spekulantovi a skutečnost, že ji jedna z jejích „přítelkyň“ téměř doslova hodila přes palubu luxusní jachty, aby si udržela podváděného manžela, ji přivádějí na samý okraj mondénní společnosti – jak sama trefně říká: na rub tapiserie, kde se jednotlivé konce místo toho, aby tvořily krásný vzor, zmateně zauzlují. A když selžou i poslední pokusy, při nichž „klesne“ až k manuální práci a podřadnému penzionu, přicházejí vhod zoufalé možnosti – lahvička s lékem, z nějž se ovšem snadno může stát jed, kompromitující dopisy či všeho schopný ctitel… Ano, právník Lawrence Selden, jehož ukrývá za bariérou hrdé krásy hluboko v srdci, je stále nablízku, avšak dokáže Lily Bartovou, která do skutečně pomocných rukou spíše kouše, než aby je hladila, zachraňovat znovu a znovu, když odměna je tak nejistá?\nZ anglického originálu The House of Mirth přeložila Jana Srbová.