Zřejmě neexistuje čtenářka červené knihovny, která by neznala jméno Barbara Cartland. Tato dáma je už čtrnáct let mrtvá, ale ještě se nenašel nikdo, kdo by ji dokázal překonat. Cartland je legenda, a pokud máte rádi zamilované příběhy plné romantiky, pak je trefou do černého.
Cartland napsala přes sedm set románů a české čtenářky se mohou těšit na řadu těch, které u nás ještě nevyšly. U nás je vydává a bude vydávat nakladatelství Baronet v edici Baronetka. Cartland psala romantické příběhy šestasedmdesát let a nutno podotknout, že její romantická dobrodružství jsou stále originální. O tom, že jsou výborně napsaná, netřeba pochybovat.
Barbařiny příběhy jsou nadčasové a nepodléhají módě. „Cesta za láskou“ se odehrává na konci devatenáctého století, ale to nehraje žádnou roli. S příběhem budou spokojené dnešní čtenářky i čtenářky za (dejme tomu) dvacet let. Cartland není žádná velká experimentátorka a sází na jistotu. Využívá to, co se jí osvědčilo a co od ní čtenářky očekávají. Ona je ta pravá autorka pro ty, které si chtějí u knihy odpočinout a zasnít se. Ačkoliv se nevyhýbá ani intrikám nebo vraždám, vždy je to vkusné a v rámci žánru.
Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je devatenáctiletá Rowena, která předběhla svou dobu, protože se chová poměrně emancipovaně a excentricky. Je svéhlavá, tvrdohlavá a rozmazlená svým dědečkem a otcem. Ačkoliv vstoupila do společnosti a otec jí hledá bohatého a urozeného ženicha, ona se chová jako rozjívené dítě. Než by společensky konverzovala, raději uteče k potoku, kde si hraje s místními dětmi. Ačkoliv má pěkně ostrý jazýček, v jádru je to zarytá romantička, která sní o velké životní lásce. Dědeček reverend ji v tom podporuje, ale její otec zbohatlík si po jejím boku představuje div ne člena královské rodiny.
Rowena je postava ze škatulky „oslnivá krasavice“. Jako správná Angličanka má plavé vlasy, modré oči a Cartland si neodpustila pro ni typický rys – srdcovitý obličej. Na první pohled vypadá jako naivka, ale její názory jsou docela rozumné. My se s ní poprvé setkáváme ve chvíli, kdy na plese prchá před nápadníkem, který touží po jejím věnu. Rowena uteče do knihovny, kde se setkává se záhadným mužem. Čtenářsky velmi vděčné je, že se s dotyčným hned pohádá. V duchu jízlivých komentářů a odsekávání se nesou i jejich další náhodná setkání. Ona ho má plné zuby a on se domnívá, že dívka dělá všechno proto, aby ho uhnala. Rowena by ho nejraději nakopla, ale on si nenechá vymluvit, že jde o nový způsob balení.
Skalní příznivkyně červené knihovny tuší, jak se bude příběh vyvíjet a velkým překvapením není ani to, jak skončí. Největší devizou knihy je kromě romantiky i humor, který je inteligentní a autorka jím opravdu nešetřila. Rowenda vyvádí psí kusy, aby tajemného muže přesvědčila o svém nezájmu. Problém nastane ve chvíli, kdy jí ho její otec představí jako vévodu a ideální partii. Rowena otcovo nadšení nesdílí a s vévodou z Wenfieldu vymyslí na první pohled geniální plán. Vyrazí na cestu lodí, na kterou je budou doprovázet jejich přátelé. Rowena doufá, že si vévoda najde nevěstu, a uniká jí, že on má oči jen pro ni. Cartland svým autorkám přichystala i epizodu týkající se zločinu. V ní se vévoda projeví jako muž bez slitování. A to i přesto, že v tomto příběhu je v roli toho romantičtějšího a sentimentálnějšího.
Recenze
Cartland napsala přes sedm set románů a české čtenářky se mohou těšit na řadu těch, které u nás ještě nevyšly. U nás je vydává a bude vydávat nakladatelství Baronet v edici Baronetka. Cartland psala romantické příběhy šestasedmdesát let a nutno podotknout, že její romantická dobrodružství jsou stále originální. O tom, že jsou výborně napsaná, netřeba pochybovat.
Barbařiny příběhy jsou nadčasové a nepodléhají módě. „Cesta za láskou“ se odehrává na konci devatenáctého století, ale to nehraje žádnou roli. S příběhem budou spokojené dnešní čtenářky i čtenářky za (dejme tomu) dvacet let. Cartland není žádná velká experimentátorka a sází na jistotu. Využívá to, co se jí osvědčilo a co od ní čtenářky očekávají. Ona je ta pravá autorka pro ty, které si chtějí u knihy odpočinout a zasnít se. Ačkoliv se nevyhýbá ani intrikám nebo vraždám, vždy je to vkusné a v rámci žánru.
Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je devatenáctiletá Rowena, která předběhla svou dobu, protože se chová poměrně emancipovaně a excentricky. Je svéhlavá, tvrdohlavá a rozmazlená svým dědečkem a otcem. Ačkoliv vstoupila do společnosti a otec jí hledá bohatého a urozeného ženicha, ona se chová jako rozjívené dítě. Než by společensky konverzovala, raději uteče k potoku, kde si hraje s místními dětmi. Ačkoliv má pěkně ostrý jazýček, v jádru je to zarytá romantička, která sní o velké životní lásce. Dědeček reverend ji v tom podporuje, ale její otec zbohatlík si po jejím boku představuje div ne člena královské rodiny.
Rowena je postava ze škatulky „oslnivá krasavice“. Jako správná Angličanka má plavé vlasy, modré oči a Cartland si neodpustila pro ni typický rys – srdcovitý obličej. Na první pohled vypadá jako naivka, ale její názory jsou docela rozumné. My se s ní poprvé setkáváme ve chvíli, kdy na plese prchá před nápadníkem, který touží po jejím věnu. Rowena uteče do knihovny, kde se setkává se záhadným mužem. Čtenářsky velmi vděčné je, že se s dotyčným hned pohádá. V duchu jízlivých komentářů a odsekávání se nesou i jejich další náhodná setkání. Ona ho má plné zuby a on se domnívá, že dívka dělá všechno proto, aby ho uhnala. Rowena by ho nejraději nakopla, ale on si nenechá vymluvit, že jde o nový způsob balení.
Skalní příznivkyně červené knihovny tuší, jak se bude příběh vyvíjet a velkým překvapením není ani to, jak skončí. Největší devizou knihy je kromě romantiky i humor, který je inteligentní a autorka jím opravdu nešetřila. Rowenda vyvádí psí kusy, aby tajemného muže přesvědčila o svém nezájmu. Problém nastane ve chvíli, kdy jí ho její otec představí jako vévodu a ideální partii. Rowena otcovo nadšení nesdílí a s vévodou z Wenfieldu vymyslí na první pohled geniální plán. Vyrazí na cestu lodí, na kterou je budou doprovázet jejich přátelé. Rowena doufá, že si vévoda najde nevěstu, a uniká jí, že on má oči jen pro ni. Cartland svým autorkám přichystala i epizodu týkající se zločinu. V ní se vévoda projeví jako muž bez slitování. A to i přesto, že v tomto příběhu je v roli toho romantičtějšího a sentimentálnějšího.