Když jsem poprvé četla ‚dopisy ztraceným‘, dala jsem tomu hodnocení 4/5. Ale po opětovném přečtení je to v mých očích snadno 5hvězdičkový materiál.
Příběh sleduje jak Juliette, tak i Declan- středoškolák, jak se utápí ve smutku a pocitu viny, když román začíná.
Ti dva rozhodně nejsou přátelští - jejich pár setkání je založeno pouze na hašteření a jsou přesvědčeni, že nemají nic společného.
To znamená, dokud Declan nenajde dopis u hrobu, když seká trávu na místním hřbitově. Okamžitě se spojí se slovy, a to natolik, že odepíše, aniž by si byl vědom, že se spojuje s Juliette. odtud se příběh odvíjí.
Upřímně ani nevím, jak mám napsat tuto recenzi bez pláče. Věřte mi, vidím, jak se to zdá drsné a dramatické, ale tato kniha mě upřímně zasáhla do duše. Je to tak silný román o síle, léčení a naději a těžce mě zasáhl.
Pro začátek jsou pro mě nejdůležitějším aspektem současného románu postavy. V této knize jsem milovala každého. cítili se tak skutečně a syrově složitým způsobem, který je tak vzácný. Sledovat, jak rostou a vyvíjejí se a ocitají se, bylo tak hřejivé.
Nejen to, ale i dynamika vztahu byla tak neuvěřitelně napsaná. Jules a Declanem jsou tak zjevně spřízněné duše a sledovat, jak se navzájem nacházejí, mě tak potěšilo. Navíc zahrnutá přátelství byla tak prospěšná a zábavná na čtení: moje oblíbené byly declan a rev. Často se střetávali a hádali se, ale zároveň se o sebe tak hluboce starali a měli pro toho druhého tak hluboké porozumění. Bylo to tak čisté.
Ale tento román je nejen zajímavou charakterovou studií, ale také smysluplným a podnětným diskusním dílem. Zejména v dopisech, které si Jules a Declan vyměňovali, bylo tolik relevantních a důležitých témat ve spolupráci s novými pohledy, které mě upřímně tolik naučily. V této knize bylo tolik úžasných citátů - nemohla jsem přestat podtrhávat.
I přes smutnou, těžkou atmosféru knihy jsou v jádru „dopisy ztraceným“ nadějným, povznášejícím a inspirativním příběhem. Myslím, že mnozí se budou cítit v této knize pochopeni a zastoupeni opravdu zvláštním způsobem. Z celého srdce vám doporučuji, abyste si to vzali, pokud chcete cítit všechny pocity.
Recenze
S Juliet a Declanem se život zrovna dvakrát nemazlil. Zatímco talentovaná Juliet se vyrovnává s tragickou ztrátou své mámy, problémový Declan se užírá pocitem viny za smrt své mladší sestry. Avšak v okamžiku, kdy si začnou anonymně dopisovat, objeví se pomyslné světlo na konci tunelu.. Po delší době jsem se vrátila k YA žánru. Kniha ve své době obletěla celý knižní svět a nutno podotknout, že právem. Příběh jako takový jednoznačně stojí na postavách. Velká část děje se zabývá jejich vývojem, proto se s nimi lze snadno ztotožnit. Oba hlavní hrdinové bojují své vlastní bitvy - musí se vypořádávat s pocitem viny, beznaděje, ztrátou, úzkostí a strachem. Jejich myšlenkové pochody jsou čtenáři předkládány pomocí emailové konverzace, které zanechávají směs hořkosladkých pocitů. Autorka velice chytře a jednoduše podává mladší generaci složité téma a díky svižnému tempu vás drží neustále v napětí. Absenci milostného trojúhelníku shledávám jako velké plus. Období dospívání není pro nikoho jednoduché a pokud hledáte knihu s realistickými postavami a dobrou zápletkou, budete dozajista odměněni příjemným čtenářským zážitkem.
Nejlepší kniha tohoto žánru, kterou jsem četla.
Příběh sleduje jak Juliette, tak i Declan- středoškolák, jak se utápí ve smutku a pocitu viny, když román začíná.
Ti dva rozhodně nejsou přátelští - jejich pár setkání je založeno pouze na hašteření a jsou přesvědčeni, že nemají nic společného.
To znamená, dokud Declan nenajde dopis u hrobu, když seká trávu na místním hřbitově. Okamžitě se spojí se slovy, a to natolik, že odepíše, aniž by si byl vědom, že se spojuje s Juliette. odtud se příběh odvíjí.
Upřímně ani nevím, jak mám napsat tuto recenzi bez pláče. Věřte mi, vidím, jak se to zdá drsné a dramatické, ale tato kniha mě upřímně zasáhla do duše. Je to tak silný román o síle, léčení a naději a těžce mě zasáhl.
Pro začátek jsou pro mě nejdůležitějším aspektem současného románu postavy. V této knize jsem milovala každého. cítili se tak skutečně a syrově složitým způsobem, který je tak vzácný. Sledovat, jak rostou a vyvíjejí se a ocitají se, bylo tak hřejivé.
Nejen to, ale i dynamika vztahu byla tak neuvěřitelně napsaná. Jules a Declanem jsou tak zjevně spřízněné duše a sledovat, jak se navzájem nacházejí, mě tak potěšilo. Navíc zahrnutá přátelství byla tak prospěšná a zábavná na čtení: moje oblíbené byly declan a rev. Často se střetávali a hádali se, ale zároveň se o sebe tak hluboce starali a měli pro toho druhého tak hluboké porozumění. Bylo to tak čisté.
Ale tento román je nejen zajímavou charakterovou studií, ale také smysluplným a podnětným diskusním dílem. Zejména v dopisech, které si Jules a Declan vyměňovali, bylo tolik relevantních a důležitých témat ve spolupráci s novými pohledy, které mě upřímně tolik naučily. V této knize bylo tolik úžasných citátů - nemohla jsem přestat podtrhávat.
I přes smutnou, těžkou atmosféru knihy jsou v jádru „dopisy ztraceným“ nadějným, povznášejícím a inspirativním příběhem. Myslím, že mnozí se budou cítit v této knize pochopeni a zastoupeni opravdu zvláštním způsobem. Z celého srdce vám doporučuji, abyste si to vzali, pokud chcete cítit všechny pocity.
Příběh je poutavý a velmi dojemný. S hlavní postavou zažíváme životní krizi, kterou způsobila velká ztráta blízkého člověka. Pozorujeme, jak od sebe odhání lidi, které zná už dlouho, a začíná se zajímat o novou záhadnou postavu, o které sice moc neví, ale rozumí si. Určitě doporučuji přečíst.