V této knize se nachází 18 povídek. Některé povídky jsem četl už v minulosti, např. Savana, Kaleidoskop, Dlouhý déšť, Raketa a jiné v jeho povídkových knihách. Povídky jsem si znovu rád přečetl a připomněl si jejich obsah. Další povídky jsem četl úplně poprvé a líbily se mi. Líbily se mi např. tyto povídky: Kaleidoskop, Marionety a. s., Město, Raketa aj. Knihu určitě doporučuji pro čtenáře sci-fi žánru, ale i pro čtenáře, kteří sci-fi nevyhledávají, poněvadž v povídkách tohoto spisovatele se prolíná vícero žánrů.
Povídky jsou čtivé, upozorňuje v nich na vymoženosti moderní civilizace, které mohou člověka zničit, ukazuje na důležitost knih v životě člověka, aby na ně lidstvo nezapomnělo a aby si člověk mohl vytvořit vlastní názor po přečtení knih. V jeho povídkách nalezneme humanistický náboj. Povídky nutí čtenáře zamyslet se nad životem, zamyslet se nad odpuštěním, dát šanci druhému člověku, pokud nás nějakým způsobem zklame, zamyslet se i nad nesmyslnými válkami, které se vedou v různých částech světa, a které v konečném důsledku mohou ohrozit samotnou lidskou civilizaci. Ve dvou povídkách se nachází náboženský motiv.
Povídky jsou čtivé a Bradbury dokazuje, že má smysl číst jeho povídky. Na malém, omezeném prostoru dokáže čtenáře zaujmout natolik, že by si přál, aby povídky dostaly větší prostor, alespoň v mém případě tomu tak bylo. Bradbury je vizionář, jeho tvorba je stále aktuální i v dnešní době.
Oceňuji Doslov, který je pojmenován Kronikářem představivosti, ve kterém se dočteme o životě a díle tohoto autora.
Recenze
Povídky jsou čtivé, upozorňuje v nich na vymoženosti moderní civilizace, které mohou člověka zničit, ukazuje na důležitost knih v životě člověka, aby na ně lidstvo nezapomnělo a aby si člověk mohl vytvořit vlastní názor po přečtení knih. V jeho povídkách nalezneme humanistický náboj. Povídky nutí čtenáře zamyslet se nad životem, zamyslet se nad odpuštěním, dát šanci druhému člověku, pokud nás nějakým způsobem zklame, zamyslet se i nad nesmyslnými válkami, které se vedou v různých částech světa, a které v konečném důsledku mohou ohrozit samotnou lidskou civilizaci. Ve dvou povídkách se nachází náboženský motiv.
Povídky jsou čtivé a Bradbury dokazuje, že má smysl číst jeho povídky. Na malém, omezeném prostoru dokáže čtenáře zaujmout natolik, že by si přál, aby povídky dostaly větší prostor, alespoň v mém případě tomu tak bylo. Bradbury je vizionář, jeho tvorba je stále aktuální i v dnešní době.
Oceňuji Doslov, který je pojmenován Kronikářem představivosti, ve kterém se dočteme o životě a díle tohoto autora.
Já prostě miluji předmluvy a doslovy. A s Bradburym vycházejí tak oduševněle a osobně, že jsem do knihy ponořen od prvních řádků. A v této sbírce slouží předmluva i doslov jako samostatný příběh, který vypráví vše ostatní.
Každá povídka nutí k hlubšímu zamyšlení (některé k velmi hlubokému). Nejvíce se mi líbily povídky "Lampiony" a "Karta se obrátila".
Bradbury má zvláštní styl psaní. Dlouho mi trvalo než jsem si na něj zvykla, po pravdě - asi tak 3/5 451 st. F. Ilustrovaný muž nese furt autorovu stopu. Jazyk, takové to nedovyjasněné tajemno.
Bradburyho vám můžu jen a jen doporučit. Už jen čekám, až vyjde Marťanská kronika. :)
Z pohledu současného čtenáře je ale až moc cítit, že kniha vznikla před tolika lety. Některá témata jsou již dnes přežitá a nezaujmou, některé povídky jsou na mne až moc filozofické. Najde se tam dost zajímavých podnětů k zamyšlení ("Planeta černochů", schovávání se před svou dobou, psychická újma během kosmických letů), ale také dost povídek, které mne vyložené nezaujaly, ale myslím si, že v době svého vzniku byly aktuální a zajímavé.
Autor určitě odvedl dobrou práci, ale postupem času obsah a vyznění některých povídek prostě vyčpělo. Je už jiná doba a dnes vnímáme některá témata úplně jinak.
Knihu si přečtěte, ale může se snadno stát, že se u ní více pronudíte, než pobavíte.
V Ilustrovaném muži se nachází příliš málo z toho, čím si mě autor získal. Bradbury nejprve představuje fantastickou bytost, jejíž kůže připomíná obrazovku, která ukazuje osudy jiných, pak pokračuje v nezávislých příbězích. Tolik, že si člověk klade otázku, proč si vybrat tuto postavu, když se neobjevuje nikde dál...
Bradbury obírá kosti společnosti; ohlodává je, dokud neodhalí realitu dřeně pod nimi. Každá povídka zde má v sobě kus moudrosti, rozuzlení nebo katastrofu, které se dalo snadno předejít, kdyby člověk nebyl tak zkažený ve svých způsobech. Čím víc čtu jeho texty, tím víc jsem přesvědčen, že to byl misantrop. Znovu a znovu vytváří situaci, která je čistá a dobrá; přesto ji člověk svou sebestřednou hloupostí nějak zničí. A o to mu jde: lidstvo je rakovina.