Když jsem loni plánovala letní měsíční roadtrip po Skandinávii, dala jsem na recenze a doporučení a koupila si také tohoto průvodce. Pečlivě jsem pročítala, zaškrtávala místa, co mne zaujala, abych si Śvédsko, Norsko a Finsko užila, protože na severu jsem nikdy nebyla :-)
Tento průvodce je fajn pro získání přehledu o zajímavostech Švédska, ale z osobních zkušeností doporučuju obsažené informace brát s rezervou a ty zásadní, na nichž záleží, pro jistotu před cestou na internetech ověřit.
Například radu strávit v Umea a okolí aspoň dva dny - v létě plno komárů, protože řeka, a ze slibovaného velkého lákadla v podobě velkého množství restaurací a barů jsem navečer našla otevřenou jednu burgrárnu. Když jsem zjistila, že turecký majitel a kuchař v jedné osobě burgery JEŠTĚ neumí (donesl nevzhledný mastný burger v ceně dvou vymazlených obřích obvyklých v ČR) a doner kebab UŽ neumí, chtěla jsem si druhý den spravit náladu průvodcem doporučovanou projížďkou kočárem taženým koňmi v místním muzejním komplexu Gammlia (prý zdarma). Nejen že se ve Friluftsmuseu nenacházel kočár s koňmi, ale nebyli tam ani popisovaní sobi, natož místní ochotní a sdílní průvodci v dobových kostýmech. Když jsem neměla štěstí na ochočené soby a koně s kočárem, rozhodla jsem se pokračovat dál na sever a zpestřit si roadtrip zajížďkou na losí farmu v blízké vesnici Bjurholm. Nad nadšenou zmínkou o losech, co milují banány, jsem jako milovník přírody pochybovačně zdvihla obočí, ale radu vzít s sebou pár banánů jsem poslechla, bavila jsem se představou losů, jak se toulají polární nocí a ze sněhových závějí vyhrabávají šedozelený lišejník a žluté banány :-)))) zjevně jsem nebyla první, kdo průvodce poslechl, protože sotvaže mne ošetřovatelka zahlédla ve dveřích, halekala, že z celého losího stáda žere banány pouze samec Sven a mám mu jich dát jen pár :-))))) osobně mohu vyvrátit i tvrzení o 95% Śvédů ovládajících angličtinu. Evidentně jsem měla talent přitahovat zbylých 5% - anglicky nemluvil cca dvacetiletý řidič asistenční služby pomoci řidičům, zaměstnanci autorizovaného servisu Škoda na kraji Stockholmu, o obsluze stockholmských benzinek a mnoha dalších Švédech všeho věku ani nemluvě :-)))
Zjevně se mnohé ztratilo v překladu :-)))
Long story short, Švédsko je pro řidiče prudce návykové, nikdo nikam nespěchá, nevyblikává, když nejedete na horní hranici rychlostního limitu, protože Švédové ví, že za zatáčkou se můžou na dálnici courat parohatí dobytci a ve 110 km/h vyjde svezení soba na kapotě auta kapku draho - obzvlášť pro Čecha :-))) ano, letos si dám repete, tentokrát centrální Švédsko a Laponsko.
Šťastnou cestu, ať už na sever nebo kamkoli jinam.
Recenze
Tento průvodce je fajn pro získání přehledu o zajímavostech Švédska, ale z osobních zkušeností doporučuju obsažené informace brát s rezervou a ty zásadní, na nichž záleží, pro jistotu před cestou na internetech ověřit.
Například radu strávit v Umea a okolí aspoň dva dny - v létě plno komárů, protože řeka, a ze slibovaného velkého lákadla v podobě velkého množství restaurací a barů jsem navečer našla otevřenou jednu burgrárnu. Když jsem zjistila, že turecký majitel a kuchař v jedné osobě burgery JEŠTĚ neumí (donesl nevzhledný mastný burger v ceně dvou vymazlených obřích obvyklých v ČR) a doner kebab UŽ neumí, chtěla jsem si druhý den spravit náladu průvodcem doporučovanou projížďkou kočárem taženým koňmi v místním muzejním komplexu Gammlia (prý zdarma). Nejen že se ve Friluftsmuseu nenacházel kočár s koňmi, ale nebyli tam ani popisovaní sobi, natož místní ochotní a sdílní průvodci v dobových kostýmech. Když jsem neměla štěstí na ochočené soby a koně s kočárem, rozhodla jsem se pokračovat dál na sever a zpestřit si roadtrip zajížďkou na losí farmu v blízké vesnici Bjurholm. Nad nadšenou zmínkou o losech, co milují banány, jsem jako milovník přírody pochybovačně zdvihla obočí, ale radu vzít s sebou pár banánů jsem poslechla, bavila jsem se představou losů, jak se toulají polární nocí a ze sněhových závějí vyhrabávají šedozelený lišejník a žluté banány :-)))) zjevně jsem nebyla první, kdo průvodce poslechl, protože sotvaže mne ošetřovatelka zahlédla ve dveřích, halekala, že z celého losího stáda žere banány pouze samec Sven a mám mu jich dát jen pár :-))))) osobně mohu vyvrátit i tvrzení o 95% Śvédů ovládajících angličtinu. Evidentně jsem měla talent přitahovat zbylých 5% - anglicky nemluvil cca dvacetiletý řidič asistenční služby pomoci řidičům, zaměstnanci autorizovaného servisu Škoda na kraji Stockholmu, o obsluze stockholmských benzinek a mnoha dalších Švédech všeho věku ani nemluvě :-)))
Zjevně se mnohé ztratilo v překladu :-)))
Long story short, Švédsko je pro řidiče prudce návykové, nikdo nikam nespěchá, nevyblikává, když nejedete na horní hranici rychlostního limitu, protože Švédové ví, že za zatáčkou se můžou na dálnici courat parohatí dobytci a ve 110 km/h vyjde svezení soba na kapotě auta kapku draho - obzvlášť pro Čecha :-))) ano, letos si dám repete, tentokrát centrální Švédsko a Laponsko.
Šťastnou cestu, ať už na sever nebo kamkoli jinam.