Zachránit planetu? Nejdřív je potřeba prozkoumat klima našich mozků. \nKlimatická krize je tady a je reálná. Hory vědeckých dat a důkazů prostě nejde ignorovat. A přece se nám to daří. Na vině je však vedle obvyklých podezřelých (politiky, fosilní lobby nebo médií) i někdo další: naše vlastní mysl. Hledání odpovědi na trpkou otázku současnosti — proč navzdory kupícím se faktům o globálním oteplování vlastně nic moc nepodnikáme — proto klimatického experta George Marshalla vedlo do ordinací psychologů, vědeckých laboratoří, aktivistických štábů či politických kanceláří. Ať už se však jedná o vystrašené klimatology, konzervativní aktivisty popírající klimatickou krizi, nebo cynické politiky, Marshall nepátrá po příčinách jejich sporů a rozdílných názorů, ale naopak sleduje to společné — lidskou psychologickou a kognitivní výbavu. Jsou to totiž obranné mechanismy v našich hlavách, které reagují na alarmující podněty zvenčí, a zapříčiňují tak zdánlivě neřešitelné spory i lhostejnost. Teprve až pochopíme, jak a co nás děsí, můžeme pokročit k řešení skutečných hrozeb. \n–––\nGeorge Marshall patří k nejzajímavějším, nejprovokativnějším a nejoriginálnějším myslitelům ohledně našeho kolektivního psychologického popírání klimatické změny. Pokud bychom dbali jeho rad, mohli bychom se pak neohroženě podívat na současnou existenční krizi — a jednat. — Naomi Kleinová, autorka bestsellerů Bez loga, Šoková doktrína a This Changes Everything \n \nAni na to nemyslete je jedna z nejdůležitějších knih o klimatické změně za poslední léta.— George Monbiot, The Guardian \n \nPsychologické výzkumy ukazují, že lidé, kteří přežili klimatické katastrofy, podobně jako lidé, kteří vyvázli bez následků z automobilových nehod, mají sklony propadat falešnému pocitu vlastní budoucí nezranitelnosti. Velký terénní výzkum v jednom iowském městě, které zasáhl hurikán druhého stupně škály, dospěl ke zjištění, že většina lidí nabyla přesvědčení, že existuje menší pravděpodobnost, že je v budoucnosti opět zasáhne hurikán, než lidé z jiných měst. Mezi největšími optimisty byli často lidé žijící v těch nejhůře postižených oblastech.— ukázka z knihy