Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Máme se obávat silného státu? A jaký smysl má mýlit se?
Pandemie nemoci covid-19 přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Publicista Aleš Palán se rozhodl „uvěřit“ člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s Janem Konvalinkou, předním českým biochemikem a prorektorem Univerzity Karlovy, je výletem do světa vědy, smrtících virů i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, který se původně chtěl stát egyptologem, ale nakonec se ocitl ve světě neviditelných zabijáků. Jeho nadhled i humor ale dávají naději, že vědění je silnější než strach.
S fotografem Janem Šibíkem se autor rozhovoru Aleš Palán sešel poprvé na Šumavě při práci na bestselleru Raději zešílet v divočině a knize esejů Návrat do divočiny. Knihu rozhovorů s Janem Konvalinkou rámují fotografie karantény z jara 2020, které Šibík pořizoval od prvního do posledního dne.
 
 
 
 
Jan Konvalinka (1963) vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a získal titul kandidáta chemických věd na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Pracoval v Německém centru pro výzkum rakoviny v Heidelbergu a v ústavu Heinricha Petteho při Univerzitě v Hamburku. V současnosti je vedoucím výzkumného týmu v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a učí biochemii a molekulární biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde také působí jako prorektor pro vědeckou čnnost.
Ve své vědecké práci se zabývá biochemií virů a nádorového bujení. Se svými spolupracovníky studuje enzymy důležité pro životní cyklus HIV a dalších patogenních virů a hledá způsoby, jak je zablokovat. Současně se zabývá metodami pro diagnostiku a terapii nádorů. Je autorem více než 130 publikací v mezinárodních časopisech, spolupracuje s laboratořemi na  univerzitách v Heidelbergu, Londýně nebo  na Stanfordově univerzitě a je často zván jako řečník na mezinárodní konference a sympozia. Je členem Učené společnosti ČR.
Během koronavirové krize na jaře 2020 se stal koordinátorem akademické iniciativy zajišťující pomoc s testováním na covid v laboratořích českých univerzit a Akademie věd.
S manželkou, akad. mal. rest. Dagmar Konvalinkovou, restaurátorkou ve sbírkách moderního umění Národní galerie v Praze, má dcery Dorotu a Františku. 
 
 
 
 
Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát Palánova kniha zvítězila v anketě Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině. Setkání se šumavskými samotáři se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Na podzim 2019 vyšla Aleši Palánovi v nakladatelství PROSTOR další kniha rozhovorů Jako v nebi, jenže jinak. Nová setkání se samotáři z Čech a Moravy a stala se vítězem Magnesia Litera v kategorii publicistika. K šumavským samotářům se autor vrátil v knize reflexí Návrat do divočiny.
 
 
Jan Šibík (1963), reportážní fotograf cestující po celém světě, je autorem fotografií ke knihám Raději zešílet v divočině a Návrat do divočiny. Dvacet let byl vedoucím fotooddělení a obrazovým redaktorem časopisu Reflex a je nositelem mnoha ocenění, např. v soutěži Czech Press Photo či World Press Photo. Jan Šibík je zároveň laureátem Ceny 1. června udělované městem Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. Jeho aktivity, jako jsou Podejte ruce dětem ze Sierry Leone či Chci ještě žít!, překračují hranice fotografie a poukazují ke společenské odpovědnosti člověka, jenž se pohybuje v problematických oblastech světa.