Ekonomické otázky se v současné české myslivosti dostávají stále více do popředí zájmu myslivecké veřejnosti. Celospolečenské změny po roce 1989 vedly k obnovení historicky právně zakořeněné vazby práva lovu na vlastnictví honebních pozemků. Tato skutečnost zcela logicky vyústila v opakovanou rozsáhlou změnu myslivecké legislativy a v neposlední řadě k postupnému uvědomování si dlouhodobě přehlížených a neřešených ekonomických problémů ve vztahu k výkonu práva myslivosti. Je důležité si uvědomit, že současné pojetí myslivosti, specifikované v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění (dále jen zákon o myslivosti), se vyznačuje širokým spektrem činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. Ekosystémové pojetí myslivosti vytváří zcela nový rozměr pro veškeré myslivecké aktivity. Myslivost tím získává úlohu jednoho ze základních prvkůmoderního managementu přírody. Zcela zásadní, nejen ve vztahu k ekonomickým vazbám, je zákonné vymezení pojmu zvěře jako obnovitelného přírodního bohatství, které je předmětem mysliveckého hospodaření. Zvěř je v České republice, podobně jako ve většině středoevropských zemí, považována za „res nullius“, neboli věc nikoho. Toto právní postavení volně žijící zvěře má své kořeny v římském právu a současně má i svou logiku. Vychází ze skutečnosti, že se zvěř může volně pohybovat a neuznává majetkové hranice. Dokud není ulovena, není majetkem nikoho. Zákonem jsou vymezeny i pojmy „právo myslivosti“ a „chov zvěře“. Právo myslivosti je souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou či nalezenou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Chovem zvěře rozumíme odborné zásahy směřující k zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a jejím životním prostředím, udržování přírodní kva- lity genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úpravu stavů zvěře na stav optimální. Všechny tyto činnosti stojí na ekonomických základech. Chov zvěře, spolu s výkonem práva myslivosti je, mimo jiné, též hospodářským odvětvím, obhospodařujícím obnovitelné přírodní zdroje, které nejsou plně využívány lesní či zemědělskou výrobou. Navíc je spojen s intenzivními ochranářskými snahami, jak ve vztahu ke krajině jako životnímu prostředí zvěře, tak i ke zvěři samé. Kmenové (skutečné) stavy zvěře, spolu s přírodním prostředím skýtajícím zvěři potravu a úkryt, jsou základem mysliveckého hospodaření. K naplnění povinností vyplývajících uživatelům honiteb ze zákona o myslivosti, v platném znění a dosažení žádoucí produkce zvěřiny a trofejí je nutné vynaložení nákladů spojených s péčí o zvěř, její ochranou a lovem. Suma veškerých nákladů potřebných k udržení životního prostředí zvěře a k trvalému využívání kmenových stavů zvěře nám podává též základní informaci o hodnotě tohoto přírodního bohatství. Je překvapující, že ve společnosti řídící se principy tržního hospodářství, kde veškeré hospodářské aktivity jsou ekonomicky vyhodnocovány, můžeme konstatovat praktickou absenci tohoto přístupu právě na úseku myslivosti. Pro posouzení významu myslivosti v jejím ekosystémovém pojetí je nezbytně potřebné znát hodnotu vložených prostředků a lidské práce. Pouze na základě údajů o výši nákladů a výnosů (vstupů a výstupů) je možné získat skutečnou představu o významu myslivosti a jejího podílu na zachování živé přírody. Cílem této práce je vypracování vstupní analýzy ekonomické problematiky současné české myslivosti jak na úrovni obecné tak na úrovni praktické. Zabývá se obecnou problematikou ekonomiky využívání přírodních zdrojů, ekonomikou honiteb (nájem, provoz, výnosy) a ekonomickými dopady zákonem stanovených povinností uživatelů honiteb (myslivecký chov zvěře a zachování jejích předepsaných stavů, ochrana myslivosti, držení loveckých psů, myslivecká péče o zvěř v období nouze apod.), ekonomikou intenzivních chovů zvěře, ekonomikou myslivosti v nadstátních (členství v mezinárodních organizacích – CIC a FACE) a státních vazbách, v položkách přímých (poplatky za lovecké lístky, zbrojní pasy, průkazy zbraní, povinné pojištění) a státními dotacemi v oblasti mysliveckého vzdělávání, výuky a výzkumu. Nedílnou součástí ekonomiky myslivosti je také zákonná povinnost úhrady škod způsobených zvěří na polních a lesních kulturách a ochrany proti jejich vzniku v nepřiměřené výši. Složitost řešené problematiky je dána víceoborovým charakterem myslivosti, jako souboru činností prováděných v přírodě a rozličností místních přírodních a hospodářských podmínek. Snahou této práce je vytvořit rámcový přehled nákladů a výnosů v jednotlivých oblastech mysliveckých aktivit. schovat popis