Tuto knihu mi darovala Jana Bártová (nick v Databázi knih: barnajka). Za knihu děkuji. Knihu jsem už měl dlouhou dobu, takže nastal čas, abych si knihu přečetl. Tento rok jsem si dal závazek, že budu číst méně knih z období 2. světové války, zejména odehrávající se v koncentračních táborech. V roce 2019 jsem těchto knih přečetl poměrně hodně a pociťoval jsem, že mi tyto hrůzy a utrpení lidí nedělá dobře. Často to bývá tak, že člověk, který prošel koncentračním táborem a přežil, má potřebu podat lidem svědectví o tom, čím si prošel. Jelikož však není spisovatelem a nedokázal by napsat knihu, spojí se třeba s nějakým novinářem nebo spisovatelem a svůj příběh mu vypráví a knihu dají dohromady společnými silami. Následně vznikne kniha. Dá se říci, že přeživší koncentračního tábora další knihy už nenapíšou. Jejich cílem bylo podat svědectví o událostech, kterými sami prošli. Myslel jsem si, že obdobně to bude u PRIMA LEVIHO, ale následně jsem se dozvěděl, že je italským spisovatelem a na svém kontě má několik knih. O jeho knihách se vyučuje na italských školách. Zajímavostí je, že tento autor propadl u maturity z italského jazyka na téma občanská válka ve Španělsku. Smutné je, když jsem se dočetl, že spáchal sebevraždu. SAUL BELLOW (nositel Nobelovy ceny za literaturu 1976) prohlásil, že nejdůležitější knihou přeloženou v Americe r. 1984 jsou PRVKY ŽIVOTA, kterou napsal Primo Levi. Autorovy knihy jsou známy po celém světě.
Kniha JE-LI TOTO ČLOVĚK byla vydána v roce 1947. Autor začal psát knihu v prosinci 1945 a dokončil ji v lednu roku 1947. Autor v úvodu knihy napsal: „Uvědomuji si nedostatky v uspořádání této knihy a žádám o shovívavost. Úmysl napsat ji v tomto pojetí se zrodil ještě v době, kdy jsem byl v lágru, i když jsem ji tam nenapsal. Potřebu vyprávět „těm druhým“, přimět ty druhé „k účasti“ jsme v době před osvobozením a po něm pocítili stejně okamžitě a prudce jako ostatní základní potřeby. Knihu jsem napsal, abych uspokojil tu potřebu. Především tedy, abych se vnitřně osvobodil. Odtud její fragmentární charakter: kapitoly nebyly napsány v logickém sledu, ale podle naléhavosti. K jejich spojení a zařazení do celku došlo podle předem stanoveného plánu až následně. Připadá mi zbytečné dodávat, že nic v knize není vymyšleno.“ Dá se říci, že autor začal psát knihu bezprostředně po skončení 2. světové války, Autor měl v čerstvé paměti uloženy zážitky, které následně zpracoval do této knihy. V Osvětimi, v tomto PEKLE na Zemi, byl po dobu jednoho roku. V jednotlivých kapitolách nás seznamuje se zdejším životem, dozvídáme se informace o lidech, se kterými se seznámil, také nám popisuje život na marodce, kterou označuje zkratkou KB (Krankenbau). Autor píše: „Život v KB je život v předpeklí.“ V knize se dozvíme další informace o jeho životě na tomto místě, takže nebudu zbytečně prozrazovat, nechávám to na čtenářích. Ještě bych poznamenal, že bylo zajímavé, když s jedním mužem probíral knihu BOŽSKÁ KOMEDIE, kterou naspal Dante Alighieri a vzpomínal na citáty z této knihy. Občas se tyto citáty vyskytují v průběhu vyprávění. Kapitola s názvem Příběh deseti dní je zajímavá tím, že je psána formou deníkových záznamů, kdy se schylovalo k osvobození tábora. Sám autor píše: „V těch deseti dnech jsem si skutečně připadal jako Robinson Crusoe, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Crusoe se pustil do práce kvůli tomu, aby přežil sám, zatímco já a moji dva francouzští společníci jsme byli ochotni vědomě a s radostí pracovat alespoň pro spravedlivý lidský cíl, abychom zachránili životy našich nemocných druhů.“
Myslím si, že kniha určitě stojí za přečtení a je dobře, že PRIMO LEVI se rozhodl tuto knihu napsat. Určitě to pro něj nebylo jednoduché, když si připomínal tyto těžké chvíle. Nedovedu si představit, že bych vydržel v Osvětimi tak dlouho jako on. Myslím si, že bych dříve či později podlehl, nevydržel bych toto utrpení, proto je určitě dobře, že knihy s tímto námětem vycházejí, aby si všichni lidé uvědomili, jakým peklem si tito lidé prošli a hlavně, aby se už toto PEKLO nikdy neopakovalo. Souhlasím se slovy anotace, ve které je uvedeno: „Vypráví hlasem jasným, pevným a něžným, bez nenávisti i sebelítosti. Daří se mu cosi zázračného: v každém vězni, který se objeví na stránkách jeho knihy, ať už je to häftling nebo múzlman anebo kápo, poznáváme kohosi blízkého. A naučíme se ho chápat. Ti lidé v nás podnítí touhu žít dobře a čestně. Probudí naše lepší já.“ V minulosti jsem v některých knihách četl o tomto autorovi, byla to jen letmá zmínka a konečně jsem měl možnost, abych se s jeho příběhem seznámil. Mrzí mne, že spáchal sebevraždu, člověk, který musel nedobrovolně strávit rok v Osvětimi, který sepsal zážitky do této knihy, který PŘEŽIL jako jeden z mála na tomto BOHEM zapomenutém temném místě. Knihu hodnotím na 100 %.
V závěru knihy se vyskytuje také rozhovor Philipa Rotha s Primem Levim a také chronologický přehled života a díla. V knize se vyskytuje plno zajímavých myšlenek. Kniha byla srozumitelná, i když některé části se četly obtížněji, takže jsem se k nim vrátil a snažil jsem se je pochopit. Těchto částí se nevyskytovalo hodně. :)
Recenze
Kniha JE-LI TOTO ČLOVĚK byla vydána v roce 1947. Autor začal psát knihu v prosinci 1945 a dokončil ji v lednu roku 1947. Autor v úvodu knihy napsal: „Uvědomuji si nedostatky v uspořádání této knihy a žádám o shovívavost. Úmysl napsat ji v tomto pojetí se zrodil ještě v době, kdy jsem byl v lágru, i když jsem ji tam nenapsal. Potřebu vyprávět „těm druhým“, přimět ty druhé „k účasti“ jsme v době před osvobozením a po něm pocítili stejně okamžitě a prudce jako ostatní základní potřeby. Knihu jsem napsal, abych uspokojil tu potřebu. Především tedy, abych se vnitřně osvobodil. Odtud její fragmentární charakter: kapitoly nebyly napsány v logickém sledu, ale podle naléhavosti. K jejich spojení a zařazení do celku došlo podle předem stanoveného plánu až následně. Připadá mi zbytečné dodávat, že nic v knize není vymyšleno.“ Dá se říci, že autor začal psát knihu bezprostředně po skončení 2. světové války, Autor měl v čerstvé paměti uloženy zážitky, které následně zpracoval do této knihy. V Osvětimi, v tomto PEKLE na Zemi, byl po dobu jednoho roku. V jednotlivých kapitolách nás seznamuje se zdejším životem, dozvídáme se informace o lidech, se kterými se seznámil, také nám popisuje život na marodce, kterou označuje zkratkou KB (Krankenbau). Autor píše: „Život v KB je život v předpeklí.“ V knize se dozvíme další informace o jeho životě na tomto místě, takže nebudu zbytečně prozrazovat, nechávám to na čtenářích. Ještě bych poznamenal, že bylo zajímavé, když s jedním mužem probíral knihu BOŽSKÁ KOMEDIE, kterou naspal Dante Alighieri a vzpomínal na citáty z této knihy. Občas se tyto citáty vyskytují v průběhu vyprávění. Kapitola s názvem Příběh deseti dní je zajímavá tím, že je psána formou deníkových záznamů, kdy se schylovalo k osvobození tábora. Sám autor píše: „V těch deseti dnech jsem si skutečně připadal jako Robinson Crusoe, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Crusoe se pustil do práce kvůli tomu, aby přežil sám, zatímco já a moji dva francouzští společníci jsme byli ochotni vědomě a s radostí pracovat alespoň pro spravedlivý lidský cíl, abychom zachránili životy našich nemocných druhů.“
Myslím si, že kniha určitě stojí za přečtení a je dobře, že PRIMO LEVI se rozhodl tuto knihu napsat. Určitě to pro něj nebylo jednoduché, když si připomínal tyto těžké chvíle. Nedovedu si představit, že bych vydržel v Osvětimi tak dlouho jako on. Myslím si, že bych dříve či později podlehl, nevydržel bych toto utrpení, proto je určitě dobře, že knihy s tímto námětem vycházejí, aby si všichni lidé uvědomili, jakým peklem si tito lidé prošli a hlavně, aby se už toto PEKLO nikdy neopakovalo. Souhlasím se slovy anotace, ve které je uvedeno: „Vypráví hlasem jasným, pevným a něžným, bez nenávisti i sebelítosti. Daří se mu cosi zázračného: v každém vězni, který se objeví na stránkách jeho knihy, ať už je to häftling nebo múzlman anebo kápo, poznáváme kohosi blízkého. A naučíme se ho chápat. Ti lidé v nás podnítí touhu žít dobře a čestně. Probudí naše lepší já.“ V minulosti jsem v některých knihách četl o tomto autorovi, byla to jen letmá zmínka a konečně jsem měl možnost, abych se s jeho příběhem seznámil. Mrzí mne, že spáchal sebevraždu, člověk, který musel nedobrovolně strávit rok v Osvětimi, který sepsal zážitky do této knihy, který PŘEŽIL jako jeden z mála na tomto BOHEM zapomenutém temném místě. Knihu hodnotím na 100 %.
V závěru knihy se vyskytuje také rozhovor Philipa Rotha s Primem Levim a také chronologický přehled života a díla. V knize se vyskytuje plno zajímavých myšlenek. Kniha byla srozumitelná, i když některé části se četly obtížněji, takže jsem se k nim vrátil a snažil jsem se je pochopit. Těchto částí se nevyskytovalo hodně. :)