Na počátku osmdesátých let vznikl na Velkopřevorském náměstí v Praze pomník Johna Lennona, u něhož se ve výroční den jeho smrti scházeli jeho fanoušci. Původně malá, spontánní setkání přerostla pod vlivem policejních zásahů v protirežimní vystoupení, na kterých se podepisovaly petice proti rozmístění jaderných zbraní na obou stranách Evropy a požadující propuštění politických vězňů. Byla to od roku 1970 největší protestní shromáždění, která předznamenala pouliční demonstrace na konci osmdesátých let. O výročních setkáních, jejichž organizaci převzalo v roce 1988 na pokyn ministerstva vnitra ÚV SSM, jednalo také předsednictvo ÚV KSČ. V knize jsou uvedené historické události popsány z několika odlišných rovin, zejména v historické studii, jež je založena na původním heuristickém výzkumu. Součástí práce je rovněž edice archivních dokumentů (samizdatové i režimní provenience), soubor dvanácti rozhovorů s pamětníky událostí, rozsáhlá obrazová příloha a zvukový nosič (CD). Nejprve se na Kampu putovalo za Janem Werichem, později spíše za Johnem Lennonem. Jako by sem, na malou plochu, ustoupil hippířský i semaforský kolorit Prahy šedesátých let, duch písničkářství na Karlově mostě, kult Václava Hraběte, Karla Kryla… Po zavraždění Johna Lennona se ovšem kult soustředil především na něj a kolem jeho stále budovaného a policií ničeného pomníčku. Mohu dosvědčit: když jsem přijel v osmdesátých letech z venkova do Prahy, musel jsem se zastavit i na Velkopřevorském náměstí. Pořadatelé knihy, doplněné o kompaktní desku se záznamy z rozháněných vzpomínkových shromáždění, udělali velice dobrou věc. Dokumentovali jedno z mála veřejných míst, kde se trvale setkávala nekonformní mládež za normalizace, ale také na malém vzorku předvedli velice mnoho obecnějšího: odvahu mladých lidí, toužících po svobodě, i snahy o lámání charakterů mnohých z nich, brutalitu i prostě obskurní hloupost režimu, patetickou i kýčovitou stránku dobových protestů. Kniha i pro pamětníky a nostalgiky, i pro ty, kteří chtějí proniknout pod povrch doby. Na počátku osmdesátých let vznikl na Velkopřevorském náměstí v Praze pomník Johna Lennona, u něhož se ve výroční den jeho smrti scházeli jeho fanoušci. Původně malá, spontánní setkání přerostla pod vlivem policejních zásahů v protirežimní vystoupení, na kterých se podepisovaly petice proti rozmístění jaderných zbraní na obou stranách Evropy a požadující propuštění politických vězňů. Byla to od roku 1970 největší protestní shromáždění, která předznamenala pouliční demonstrace na konci osmdesátých let. O výročních setkáních, jejichž organizaci převzalo v roce 1988 na pokyn ministerstva vnitra ÚV SSM, jednalo také předsednictvo ÚV KSČ. V knize jsou uvedené historické události popsány z několika odlišných rovin, zejména v historické studii, jež je založena na původním heuristickém výzkumu. Součástí práce je rovněž edice archivních dokumentů (samizdatové i režimní provenience), soubor dvanácti rozhovorů s pamětníky událostí, rozsáhlá obrazová příloha a zvukový nosič (CD). Nejprve se na Kampu putovalo za Janem Werichem, později spíše za Johnem Lennonem. Jako by sem, na malou plochu, ustoupil hippířský i semaforský kolorit Prahy šedesátých let, duch písničkářství na Karlově mostě, kult Václava Hraběte, Karla Kryla… Po zavraždění Johna Lennona se ovšem kult soustředil především na něj a kolem jeho stále budovaného a policií ničeného pomníčku. Mohu dosvědčit: když jsem přijel v osmdesátých letech z venkova do Prahy, musel jsem se zastavit i na Velkopřevorském náměstí. Pořadatelé knihy, doplněné o kompaktní desku se záznamy z rozháněných vzpomínkových shromáždění, udělali velice dobrou věc. Dokumentovali jedno z mála veřejných míst, kde se trvale setkávala nekonformní mládež za normalizace, ale také na malém vzorku předvedli velice mnoho obecnějšího: odvahu mladých lidí, toužících po svobodě, i snahy o lámání charakterů mnohých z nich, brutalitu i prostě obskurní hloupost režimu, patetickou i kýčovitou stránku dobových protestů. Kniha i pro pamětníky a nostalgiky, i pro ty, kteří chtějí proniknout pod povrch doby. schovat popis