„Svět se mění natolik, že včerejší recepty neplatí“ napsal před několika málo lety C. K. Prahalad. Přesvědčili jsme se zakrátko, že měl pravdu. Mohli bychom s trochou nadsázky dodat, že mnohdy už ani dnešní recepty neplatí. Budoucnost není extrapolací minulosti. Krize mnohým manažerům vzala iluze o jejich dokonalosti, „nekonečném“ růstu ekonomiky a iluzorním trvalém konkurenčním úspěchu. Nedostatečná a hlavně nesprávně načasovaná implementace krizového řízení, podcenění diverzifikace výrobních programů, malá míra inovací, nízká flexibilita pracovní síly, zanedbání hodnototvorných procesů a další skutečnosti nepříznivě ovlivnily ekonomickou situaci. Důsledky těchto jevů, vesměs negativní, napomohly formulování výzev pro postkrizové období řízení. Klíčovým faktorem změn v řízení není nastavení mnoha kritérií pro fungování firmy a vývoje trhu, je to především jejich naprosto důsledné sledování. Aktivní postoj k řešení kritických situací ve firmě je založen na iniciativním hledání východisek. Těžištěm je posílení systémové racionality celého řízení podniku, orientace na učení a tvorbu přidané hodnoty. Bez rehabilitace manažerské etiky, profesionality a erudice se pokroku nedosáhne. V procesu globálních změn současného světa hrají zásadní roli lidé a znalosti. Optimalizace lidských zdrojů je docíleno, když je lidský kapitál sladěn s klíčovými iniciativami organizace za účelem dosažení maximální podnikatelské výkonnosti. Cílem řízení je zajištění byznysu v reálném, ale stále více i v budoucím čase. Manažeři musí změny předem načasovat, iniciovat a řídit. Musejí hledat a nacházet jedinečné kompetence, které vytvářejí pro firmu konkurenční výhodu. Díky obrovskému tempu růstu znalostí se svět orientuje na inovace jako pilíře podnikatelského úspěchu. Vzdělání a dovednosti lidí nejsou ohraničeny prostorem. Rozvoj invence je součástí každé moderní organizace, znakem „knowledge share culture“. Hybateli aktuálního dění ve firmách se stávají talenty. Ekonomická výkonnost, nárůst potenciálu, kvalita řízení a podnikání předpokládají investice do lidského kapitálu. Podcenit sílu poznání a talentů je „fatal mistek“ (McKenzie). Tyto skutečnosti byly podnětem k napsání knihy. Autor se snažil zvolit nejen aktuální (svým pojetím možná někdy méně tradiční) obsah a srozumitelnou formu základního výkladu s příklady. Kniha je určena pro manažerskou praxi, ale také pro studenty manažerských oborů i pro širší odbornou čtenářskou veřejnost. Věřím, že zaujme, bude inspirovat a vyzve ke konfrontaci s vlastními myšlenkami a zkušenostmi čtenáře.