Tohle je celkem 8. kniha, kterou jsem přečetla od Sarah J. Maas a z toho 2., kterou jsem četla v anglickém originále. A můžu říct, že Maasová napsala lepší knihy. I když se mi Catwoman docela líbila, byla docela dobrá, ale pouze docela. Na Batmana fakt nemá, ten je jiná liga. Musela jsem jí přidat nějaké plusové body za to, že mě inspirovala ke kresbě (Poison Ivy), což je vždycky dobré. Celkově si myslím, že Poison Ivy a Harley Quinn tomu trošku dodaly šťávu, nebo to s nimi bylo přinejmenším zajímavější. Ty dvě jsem tam moc ocenila. (Ale i tak byla kniha pouze DOCELA dobrá.) A také jsem byla moc ráda za mého milovaného, nejmilovanějšího Jokera. I když chvilku jsem nevěděla, jestli si ho mám představovat jako Jareda Leto ze Suicide Squad nebo Heatha Ledgera. Každopádně si myslím, že SJM myšlence Catwoman určitě neuškodila, to podle mě udělal na plné čáře film z roku 2004.
Vyskytuje se zde jistá překvapivá věc, a to, že Selina má blond vlasy. I když odbarvené, původně tmavé. Začínám mít dost silný pocit, že SJM prostě nedokáže napsat jiný typ hlavní hrdinky. Světlovlasá, bojovná, nejlépe trénovaná jako nájemný zabiják.
Další věc, u které jsem se pozastavila, bylo, že Bruce prý nemá a nikdy neměl smysl pro humor. Tak si říkám, jestli SJM vůbec četla Batmana od Marie Lu. Protože tam bylo zřejmé, že smysl pro humor měl. A myslím, že když už ty knihy jednou patří do stejné série, tak by se měly držet toho, co bylo v předchozím dílu, když už je tam ta zmínka o Batmanovi. Pak mě taky úplně uhodilo do očí, že Luke Fox je SYN Luciuse Foxe.
Zpočátku mi připadalo, že styl psaní SJM je na tento typ knihy (superhrdinské) moc zdlouhavý, popisný a sentimentální, ale postupem děje to bylo v pohodě. Zato na začátku bylo spousta zbytečných a sentimentálních keců, z Lukeova PTSD se mi převracely oči v sloup. Bruceovi zemřeli rodiče, když byl malý a taky neměl PTSD. Pak se ještě na konci stala jedna věc, nad kterou jsem úplně úpěla.
Celkově mé dojmy z knihy nejsou až tak špatné, i když tato recenze vyznívá jinak. Na tuto sérii je to ale pouze průměr. Každopádně se těším na další a bylo by úžasné, kdyby vznikla kniha o Harley nebo Poison Ivy. (I když jsou to "padoušky", ale Catwoman je víceméně taky.)
Recenze
Ještě nikdy jsem nic takového nečetla a možná i díky tomu jsem si to tak užila. Nikdy jsem nevěděla, co se stane. Jasně, jedna věc už od začátku jasná, že se stane, a to je prozrazení pravé identity Catwoman a Batwinga. Jednu věc jsem věděla už od první kapitoly: Selina by si skvěle rozuměla s Aelin (Skleněný trůn) a s Feyre (Dvůr trnů a růží). Celkově mi Selina jako charakter výborně sedla. Čekala jsem, že bude nějaká dobračka, která bojuje proti zlu a zachraňuje svět, ale ona ne. Ona je ten padouch! Vážně, to její anti-hero chování nemělo jedinou chybičku a ještě jak se vždy ukázala jako Catwoman ve velkém stylu, vždy si to tam nakráčí hlavními dveřmi. Nejlepší tam bylo to trio: Catwoman, Harley Quinn a Poison Ivy. Ty dvě to tam ještě více zpestřily. A Luke je takové zlatíčko a jako Batwing je ještě větší zlatíčko.
Moc se mi líbilo, jak se Catwoman a Batwing navzájem honili a do toho všeho se jim pletly i osobní životy a Selinin život před tím, než se vrátila do Gotham City , který se postupně v průběhu knihy odhaluje. Někdy mi ten záblesk z minulosti přišel zbytečný, ale bavilo mě to. Až u konce Selina ukázala, jak moc se Aelin opravdu podobá. To jsem až zatajovala dech. Těch několik posledních kapitol mi hodně připomínalo události z Dvoru křídel a zmaru a z Říše bouří. No, musím říct, že u konce mám trochu smíšené pocity. Sarah asi nemusela opakovat to, co se stalo v ACOWARu a mohla to nějak obejít nebo něčím nahradit. Já se tak nějako obávám, že zase udělá to samé v Kingdom of Ash, nakonec z toho nijak naštvaná nejsem, ale jestli to samé udělá u KoA (už by to byla třetí kniha), tak budu určitě smutná, že nemohla přijít s něčí novým... Každopádně jsem si Catwoman hrozně zamilovala, i když to v částech bylo pomalejší a určitě bych brala druhý díl, i když nejspíš nebude.
Vyskytuje se zde jistá překvapivá věc, a to, že Selina má blond vlasy. I když odbarvené, původně tmavé. Začínám mít dost silný pocit, že SJM prostě nedokáže napsat jiný typ hlavní hrdinky. Světlovlasá, bojovná, nejlépe trénovaná jako nájemný zabiják.
Další věc, u které jsem se pozastavila, bylo, že Bruce prý nemá a nikdy neměl smysl pro humor. Tak si říkám, jestli SJM vůbec četla Batmana od Marie Lu. Protože tam bylo zřejmé, že smysl pro humor měl. A myslím, že když už ty knihy jednou patří do stejné série, tak by se měly držet toho, co bylo v předchozím dílu, když už je tam ta zmínka o Batmanovi. Pak mě taky úplně uhodilo do očí, že Luke Fox je SYN Luciuse Foxe.
Zpočátku mi připadalo, že styl psaní SJM je na tento typ knihy (superhrdinské) moc zdlouhavý, popisný a sentimentální, ale postupem děje to bylo v pohodě. Zato na začátku bylo spousta zbytečných a sentimentálních keců, z Lukeova PTSD se mi převracely oči v sloup. Bruceovi zemřeli rodiče, když byl malý a taky neměl PTSD. Pak se ještě na konci stala jedna věc, nad kterou jsem úplně úpěla.
Celkově mé dojmy z knihy nejsou až tak špatné, i když tato recenze vyznívá jinak. Na tuto sérii je to ale pouze průměr. Každopádně se těším na další a bylo by úžasné, kdyby vznikla kniha o Harley nebo Poison Ivy. (I když jsou to "padoušky", ale Catwoman je víceméně taky.)
Hlavní zápletka není v knize příliš jasná. Selina se spojují s Harley Quinn a Poison Ivy, aby něco ukradly, zatímco je Batwing honí. Přišlo mi, že se Selina nezajímá o nic jiného, jen o šperky, šminky a o svou "božskou" blond osobnost. (Ano, v knize je Selina blond).
Ani romantická linka nebyla příliš uvěřitelná, byla to taková typická insta-love.