Uff, kde začít :)
Tohle byl totální výstup z mé komfortní zóny. Jednak žánrem a jednak také tím, že jsem knihu četla v rámci společného čtení, což pro mě byla nová zkušenost - na rozdíl od knihy pozitivní.

Zajímalo by mě, jestli tohle mělo nějaké beta čtenáře nebo kohokoliv, kdo by poskytoval zpětnou vazbu. Někdo, kdo by autorce řekl: ,,Haló? Vždyť tohle všechno je děravé jak cedník". A ono je. Snažit se zorientovat ve světě Polibku je jako nabírat tím cedníkem vodu z oceánu. Logika je upozaděná, není tu pro ni místo. Místo tady zabírá uragán nadržených teenagerských hormonů, přemíra hustých hlášek, plná hrst klišé a někde na konci se v poloze plodu choulí zápletka a chatrně vystavěné prostředí.

Občas mi přijde, že někteří autoři používají nějaký náhodný generátor knižních klišé. Tady to vyhrálo (pozor, může být malinký spoiler) : nejsem jako ostatní holky, milostný trojúhelník, kde bad boy má příhodně tmavé vlasy, hodný kluk má světlé vlasy a přehnaně ochranitelský komplex vůči hlavní hrdince, nechybí ani chosen one téma...

Některé věty jsou... no posuďte sami: ,,Mám chuť oholit si vrchní vrstvu kůže, když jsi u mě takhle blízko." nebo ,,Plochy a prohlubně na jeho břiše vypadaly, jako by nebyly z tohoto světa".

Překlad se občas snažil být kreativní. Z oslovení Layla-bug udělali Lalinku (eh), slovní spojení naprdlózní nálada je taky diskutabilní...

Nejslabší z toho všeho bylo hlavně velmi špatně a nelogicky vystavené prostředí - stručně:
Lidstvo ví o existenci Strážců (mají lidskou podobu a mohou se změnit v kamenné gargoyly).
Lidstvo neví o existenci démonů. To se před nimi tají.
Nicméně Strážci chrání lidstvo před démony. Z hlediska veřejnosti a utajení tedy chrání lidstvo před čím? Lidstvo má údajně dle politiky Stráčžů věřit v Nebe a peklo, aniž by vidělo přímý důkaz.
Což už samotná přiznaná existence Strážců znemožňuje. schovat popis