Na Třetí stříbrnou bylo opravdu dlouhé čekání. Druhý díl jsem četla před dvěma lety a tak se mi spousta detailů vykouřila z hlavy. Postupně jsem si na některé vzpomněla, ale ne na všechny. Ale čtení bylo tak dobré, že jsem se do toho pustila ihned a bez větších obtíží a začetla se tak velice výborně. Autorka pár drobností připomenula, za což jsem jí vděčná, takže nebyl problém a kniha se dala bez problému číst samostatně.
Nejdřív musím obdivovat tu nádhernou stříbrnou obálku. Silber patří v tomto ohledu k mým nejvíc oblíbeným sériím (spolu s Drahokamy atd), protože přebaly jsou tak nádherné a vypracované do detailů. Nehledě i na samostatné stránky, kdy většina z nich je po okrajích taktéž zdobená. Prostě kochání pro oči nejednoho knihomila :-) A pak že člověk nemůže vybírat knihy podle vzhledu.
Co byste měli od knihy očekávat? Probírají se v ní především vztahy (první lásky, rodinné vztahy, mezi přáteli), problémy se snovou scénou a celkově život středoškoláků. Ten je zpestřen komplikacemi ze strany dvou cvoků, dovolím si to tak nazvat. Abych se přiznala, v této knize se mi nejvíc asi líbila Mia, Livina mladší sestra. Udržovala si svůj zdravý důvtip a především humor a to mě bavilo asi nejvíc. Škoda, že neměla více prostoru...
Po dočtení mám trochu pocit jakoby nedocházelo k žádnému extra velkému vývoji děje. Vše plyne tak nějak jednostranně a pořád stejně. Střídají se sny s běžnými dny a s tím, jak se hlavní postavy snaží zabránit zkáze. Ale tak nějak to celé odšupe a najednou je konec. Možná jsem nakonec očekávala něco víc, víc děje, víc napětí, víc detailů a kliček než se přiblíží cíl.
Kniha se četla rychle a jednoduše. Šlo tedy spíše o takové oddechové čtení, kde nezažijete příliš mnoho zvratů, ale ani nudy. Všechno je vyváženo tak akorát. Dokonce se konečně dozvíme, kdo stojí za místním blogem plným odhalení těch největších tajemství místního obyvatelstva (překvapena jsem byla tak napůl). Jediné, co mi scházelo k naprostému nadšení, bylo to, že jsem se mnoho nedozvěděla o snech. V podstatě konec zůstává lehce otevřený, je tam zmínka o tom, že snové dveře zůstávají tajemstvím. Takže nevím jak vznikly, jak fungují a tak podobně. Což je škoda, protože to mě opravdu hodně zajímalo. Nějaké to vysvětlení...
Kniha mě bavila, četla jsem ji v podstatě jedním dechem. Mám sice pár výhrad, ale nic, co by kazilo tak moc celkový dojem nebo že bych litovala jejího přečtení. To rozhodně ne. Ale pokud bych si měla od autorky vybrat Silber nebo Drahokamy, tak druhá série byla pro mě atraktivnější.
Recenze
Začátek byl trochu pomalejší, text působil tak nějak strojeně. Nevím, čím to bylo, ale po pár stránkách se to zlepšilo.
Celkově mi však tento díl přijde jako ten nejslabší ze série, přestože s koncem a rozuzlením zápletek jsem byla spokojená. Prostě, první dva díly byly top, tenhle byl taky dobrý, ale na ty první dva neměl... I tak jsem si ale čtení užila a vřele doporučuji.
Nejdřív musím obdivovat tu nádhernou stříbrnou obálku. Silber patří v tomto ohledu k mým nejvíc oblíbeným sériím (spolu s Drahokamy atd), protože přebaly jsou tak nádherné a vypracované do detailů. Nehledě i na samostatné stránky, kdy většina z nich je po okrajích taktéž zdobená. Prostě kochání pro oči nejednoho knihomila :-) A pak že člověk nemůže vybírat knihy podle vzhledu.
Co byste měli od knihy očekávat? Probírají se v ní především vztahy (první lásky, rodinné vztahy, mezi přáteli), problémy se snovou scénou a celkově život středoškoláků. Ten je zpestřen komplikacemi ze strany dvou cvoků, dovolím si to tak nazvat. Abych se přiznala, v této knize se mi nejvíc asi líbila Mia, Livina mladší sestra. Udržovala si svůj zdravý důvtip a především humor a to mě bavilo asi nejvíc. Škoda, že neměla více prostoru...
Po dočtení mám trochu pocit jakoby nedocházelo k žádnému extra velkému vývoji děje. Vše plyne tak nějak jednostranně a pořád stejně. Střídají se sny s běžnými dny a s tím, jak se hlavní postavy snaží zabránit zkáze. Ale tak nějak to celé odšupe a najednou je konec. Možná jsem nakonec očekávala něco víc, víc děje, víc napětí, víc detailů a kliček než se přiblíží cíl.
Kniha se četla rychle a jednoduše. Šlo tedy spíše o takové oddechové čtení, kde nezažijete příliš mnoho zvratů, ale ani nudy. Všechno je vyváženo tak akorát. Dokonce se konečně dozvíme, kdo stojí za místním blogem plným odhalení těch největších tajemství místního obyvatelstva (překvapena jsem byla tak napůl). Jediné, co mi scházelo k naprostému nadšení, bylo to, že jsem se mnoho nedozvěděla o snech. V podstatě konec zůstává lehce otevřený, je tam zmínka o tom, že snové dveře zůstávají tajemstvím. Takže nevím jak vznikly, jak fungují a tak podobně. Což je škoda, protože to mě opravdu hodně zajímalo. Nějaké to vysvětlení...
Kniha mě bavila, četla jsem ji v podstatě jedním dechem. Mám sice pár výhrad, ale nic, co by kazilo tak moc celkový dojem nebo že bych litovala jejího přečtení. To rozhodně ne. Ale pokud bych si měla od autorky vybrat Silber nebo Drahokamy, tak druhá série byla pro mě atraktivnější.